Čo sme komu urobili?

Niesom žiaden odborník na komédie, ale po pravde povedané, väčšina filmov, ktoré sa týmto žánrom označujú, ma dokážu rozosmiať len miestami, ak vôbec. V prípade Co jsme komu udělali som sa ale musel z chuti zasmiať na väčšine snáh tvorcov o vtipné scény, ktoré boli mimo svojej zábavnosti aj veľmi inteligentne podané. No a Christian Clavier, čo by otec rodiny, bol jednoducho skvelý. Plné hodnotenie bez váhania a veľká spokojnosť. (30.12.2016)

Já nevim jestli je dobrý vytvářet agitaci na rovnoprávnost tím, že všichni účastnění - bílí, Arabové, židé, Číňané či černoši - mají společnou jen jednu věc, a to, že jsou debilové. Ženy jsou zde na mužích závislý hysterky z Cosmopolitanu, buď naprosto jalové nebo psychicky nevyrovnané a muži přerostlý pětiletý fakani. Snaží se to být trochu nekorektní, ale to by to musel natočit někdo, kdo má trochu koule a hlavně schopnost vybudovat timing pro jednotlivé vtipy. Takhle mi přišly nejvtipnější okamžiky, které vlastně s rasové a náboženské diverze vůbec nevycházely, například ležérní odhození elektronické cigarety či running gag s ultra-depresivními obrazy jedné z ústředních dcer. (10.02.2015)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Předně chválím českého distributora za povedený a nezprzněný překlad. Lehký jazykový posun nevadí, významově to sedí a je to vtipné. Smál jsem se od začátku do konce, komedie o předsudcích, rasismu, problémech v rodině a vzájemné lidské nesnášenlivosti mi absolutně vyhovují. Christian Clavier nám krapet zestárnul a zhnědnul ze svých dýchánků se Sarkozym a dalšími podobnými ničemy z UMP, ale stále je to špičkový komik, jenž umí hrát i pouhou mimikou. Relativně neznámý herecký ansámbl rovněž přispívá k celkovému úspěchu filmu a vůbec se nedivím diváckému úspěchu ve státech, které se musí potýkat s cejchem koloniálních mocností a současnými těžkostmi spojenými s imigranty. (26.10.2014)

Divácky nejúspěšnější film letošního roku ve Francii, provázeli nadšené ohlasy nejen z Francie, ale i u nás, lepší antréé film už fakt mít nemůže. Teď sedím u počítače a můžu říct jediný, připojuji se ke všeobecnému nadšení z tohoto filmu. Komedie má naprosto vynikajcí dialogy, kterým se budeš smát, ale současně uvidíš rasismus a xenofobii v plný nahotě. Film, který si dělá prdel absolutně ze všeho, ano žádná rasa ani žádný náboženství neujde a to se mě hrozně líbilo. Musím ocenit začlenění romantického a rodinného prvku, většinou tu zábavu tyhle prvky kazí, působí uměle, ale tady ne, je tady jakoby mimochodem, ale když přijde jeho chvíle udeří (nádraží, sestřičky ). Tohle je zábavná komedie jejíž námět přesahuje hranice smíchu a satiricky útočí na naše předsudkové já a toho si na filmu cením ještě víc než to že se mu mnohokrát podařilo zprovoznit moje smíchovody. (27.11.2014)