Jídlo, s.r.o.

Satiricky úderné 'Peklo na talíři', jehož štafetu převzalo 'A dost!', vystřídalo naučné putování, které i díky pohodové hudbě jako nechtěný efekt dělá téměř PR českému potravinářskému velkoprůmyslu. Dokumentů na tohle téma natočených spoustu takž hodnotím hlavně za těch pár pro mě nových informací. Štafetu Pekla převzalo 'A Dost!' (02.01.2015)

Tenhle díl o kávě 2 - rozhovor s majitelem malé pražírny, no, jako milovník ristretta mu dávám, v mnohém, za pravdu. Nicméně mi pěkně pije krev názor, který často slýchávám od baristů, že doma, pořádné espresso neudělám. To by mě šlehlo. Na jedné straně považují domácí kávovary na espresso za nekvalitní a zbytečně drahé, na druhé straně jsou schopni zničit kávu za tisícovku za kilo alternativními přípravami, například french pressem. Ne, že by , takto připravené kávy byly špatné, ale pokud v pořadu mluví o kvalitě zrn, o tom, že tu a tam je nějaké prasklé, tak větší vliv na chuť a kvalitu nápoje celkem má jeho příprava než nějaký defekt zrka. Je celkem očividné, že jedině espresso dostane z kávy to, co v ní skutečně je, například vonné olejové silice, které dělají krému krémou a není to jen nějaká pěna. Rozdíl mezi pěnou a krémou je v tom, že kréma je směs vody a olejů, zatímco pěna je voda s bublinkama. Co se týče vůní a chutí, o tom snad nikdo nepochybuje, že espresso, tím více ristretto, je králem příprav. Jasně, že nemůžu použít kaféautomat, i kdyby stál půl miliónu. Jak říkám. Majitel pražírny má, v lecčems pravdu, ale v mnohém je to silně zavádějící. Neboť třeba na espresso se praží úplně jinak, než pro alternativní způsoby přípravy kávy. Pak to dopadá tak, že si dám espresso z jednodruhové arabicy a pokud nedostanu kafé kyblóso, tak velice často dostanu brčálově kyselý nápoj, byť barista udělal to, co měl. Je to dáno, obvykle, právě nízkým pražením. Tento díl Káva(2) se mi jeví jako celekm tendenční. (23.08.2015)

Roman Vaněk se toho nebojí a řekne co si myslí, otázky má přesně dané na české občany a na jejich potřeby. Jsem velice rád, že někdo ukazuje i jen malý nákuk do tohodle velkého chaosu, do kvality jaká dnes existuje ve velkých supermarketech, ale i v malých vesnických prodejnách. V dnešní době se vyznat v tom co si člověk kupuje je opravdu umění, je velice smutné co se dozvídám z těchhle pořadů jako je Jídlo s.r.o. a nebo Peklo na talíři. Zase řeknu i kdyby tam nebylo všechno pravda, upřímně 90% určitě je a prostě mi to trochu ukáže směr. Rozhodně v tom nevidím jen reportáž jak se dělá mouka a z toho pečivo, vidím tam vše okolo i jak to šidí a co do toho všechno přidávají. Určitě velmi doporučuji tento pořad alespoň se jen poinformovat co vůbec jíme, názor vám zde nikdo nevnucuje, je to čistě a jen na vás co si z toho odnesete. Ale i úplný hlupák asi usoudí, že kilo šunky za 80kč a druhá za 40kč, tak snad je něco špatně ne? (07.07.2014)

Sledoval jsem pořad Pod pokličkou, kde jsem se dozvěděl víceméně to, co bylo možno v předstihu vidět v pořadu Peklo na talíři (až na určité aktuality). ___ Pořad Jídlo, s.r.o. pokračuje v podobném duchu, ale spolu s ním navíc nově podnikneme exkurze do výrobních podniků, takže si spotřebitel udělá představu o tom, jak to chodí v provozu (doufám jen, že to není jako s evropskými turisty, kteří přijedou do Číny nebo Koreje). ___ Povědomost o potravinách by měla patřit k základnímu vzdělání. Poněvadž, když nejsou informace, tak i poptávka po změně je slabá a kvalita potravin je v průměru (zbytečně) nízká (je to otázka trhu). Navíc nejhorší věci člověk dělá nevědomky (tj. dlouhodobě a plíživě; když zůstaneme u zdraví, tak krom stravování je to např. celoživotní nesprávné čištění zubů). ___ Když si vezmete, čím můžete ovlivnit kvalitu svého života z pohledu zdraví (když pominu různé silné závislosti, nehody či genetickou výbavu), tak je to jídlo, nápoje, pohyb, preventivní lékařské prohlídky, čistota prostředí (zejména vzduch), psychická pohoda (stres). Pasivní ve všech bodech být nelze, i když byste tuto oblast ignorovali - jíst a pít musíte, (s čistotou prostředí a stresem je to horší, ale to je jiný příběh) tak je v zájmu každého z nás, aby se o těchto věcech něco dozvěděl, poněvadž se tak děje celý život - člověk se tak aktivně (pomalu a dlouhodobě) (díky hladu a žízni) "tráví" (nechci psát přímo zabijí, ale může se např. cítit jen bez energie, nebo může mít vyrážku, či být obézní a zároveň podvyživený - nejde jen o dotyčného, jde i o systém - lidé jsou pak nemocní 30-40 let a proč?). A tedy pokud se to týká každého, tak proč předmět (či pásmo) zdravá výživa, alespoň na 2-3 měsíce nezařadit do školních osnov základních škol. Dle mého názoru je to tak důležité jako např. finanční gramotnost. ___ Pokud je nyní debata o tom, co dát do nižší sazby DPH, tak já osobně bych tam zařadil potraviny nejvyšší kvality (se všemi náležitostmi, jež k tomu patří). ___ Jak několikrát zaznělo v pořadu...zpracovatel se řídí trhem...pokud zde bude vyšší poptávka po kvalitě (např. z výběru šunka standard vs. výběrová vs. nejvyšší jakosti, tedy ta poslední, nebo příp. ještě lepší možnost), tak i cena půjde pomalu (setrvačnost, konkurence) dolů. A pokud se má tato oblast vyvíjet ku prospěchu spotřebitele (obyčejného člověka), tak jaká cesta by měla být lepší, než skrze informace, daňové zvýhodnění, místní podporu odvětví a zejména pro spotřebitele přehlednost (kvalita A,B,C,D,E např. jako ve škole, popř. jako u spotřebičů z pohledu energetické náročnosti; na celoevropské úrovni). (28.04.2014)

Vlastně docela zajímavý seriál, kde jediné co mi vadí je samotná postava pana Vaňka, který neustále do všeho strká prsty a olizuje si je, načež chuť komentuje style "Ty vole, to je hořký jak prase", každému okamžitě tyká a celkově se dost často chová jako buran. Je vidět, že se snaží působit jako Zdeněk Pohlreich ale vůbec se mu to nedaří. I tak se na nový díl vždycky podívám se zájmem. (19.10.2014)