Fotograf

Dramaturgicky rozbředlý bordel, a stotřicetiminutové peklo, které začne dávat souvislý děj dohromady až v poslední třetině, šidící diváka vějičkami koz, zadků a nadávek, připomíná spíše soubor srandovních skečů ze Saudkova života, přičemž srovnání s Kameňákem se vyhne jen díky tomu, že Roden se s rolí, která mu evidentně nesedí, vypořádal překvapivě civilně a povětšinou bez přehrávání, a že Máša Málková si to dává naprosto geniálně, protože sledovat to postupně se vkrádající zlo do jejích očí je čiré potěšení, které ale hatí režisérčino pojetí, brnkající na první signální lidového humoru a tragikomickou figuru svého předobrazu ždíme naprosto opačným směrem, než by si zasloužila, což za předpokladu technicky řemeslně skvěle odvedené práce (kamera, zvuk, střih) potáhne rozesmáté diváky do kin a snímek do černých čísel. (08.01.2015)

Sračka! Co to do prdele ti Češi zase předvádějí? Nejdřív Troska, teď tohle. Jako jasně, u Kundopysk bylo pravděpodobné, že se u nich budete cítit podobně, jako kdyby vám nevidomý důchodce s Parkinsonovou chorobou prováděl neurochirurgický zákrok na mozku ostnatým drátem, ale u něčeho, kde hraje Roden, bych nečekal takovou míru sračkovitosti. Vydržel jsem to zhruba do poloviny a pak mě museli akutně převést na veterinu, protože jsem z toho dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Jak praví homotáta POMO; "laciný brak s teroristickou stopážou", jen já bych to pro lepší představivost upravil na "laciný brak s teroristickou stopáží srovnatelný s genitálním herpesem na varlatech vysloužilého gigola". Zbytek oné stopáže jsem raději strávil odoperováním vlastního žlučníku, abych si aspoň nějak zpříjemnil zbytek života. Prostě hovno na druhou krát průjem. Fuj. (23.01.2015)

To spojení Pavlásková-Saudek je jednoduše geniální a jak bylo vloženo do úst Rejžkovi "to je to, co nás sere." Pavlásková byla vždycky originální a svá a osobně adoruju všechny její filmy počínaje Časem sluhů. Práce s pravdou, práce s herci, vypilované pointy a neskutečný humor. Nulový strach, žadný tabloid, ani falešná fetišizace. Jen příběh takový, jaký Saudek potřeboval odvyprávět a Irena se tak stala jeho Geppettem. Roden pod Ireniným vedením také kvete, dokonalá je ve své etudce Vilma Cibulková i Jitka Sedláčková se svým bobrem. Konečně bylo učiněno za dost půvabům Mariky Procházkové. A Máša Málková se nám konečně také prohrává ven z těch Městských divadel pražských na velké plátno po poslední výrazné vedlejší roli v Donšajnech. Jsem velmi spokojená. (30.01.2015)

Že bude tento film vysoce kontroverzní jsme mohli tušit i před premiérou v kinech. Právě kontroverznost tohoto filmu lákala mnoho lidí do kin či k nečekaně rychlým přechodem na televizní obrazovky. Fotograf je film, na který se můžete dívat dvěma úhly. To, že Jan Saudek je hodně zvláštní, až trošku mysteriózní bytost je věc, kterou musí běžný člověk postřehnout hned na první pohled. Svým přístupem si samozřejmě odradil spoustu lidí. Co se týče filmového zpracování, myslím si, že Karel Roden byl perfektně zvolený pro takovouto roli, kterou dokázal zahrát jak jinak, než na výbornou. Nehledě na scénář, který svým způsobem nemá smysl nějako kritizovat, protože ho psal sám život jednoho uměleckého podivína je Fotograf z mého pohledu hodně vyšperkovaná filmařina. Zhlédnuta verze 2x 84 minut. (10.05.2015)

Dobrý den, já jsem tady kvůli mrdu... krásná replika. No, i když... Karel, budějcký bard (toho času zámecký pán a věčně mrtvý Rus v holýmúdu) to nepodal tak, jak bych si od Saudka představoval. Ano, toho Saudka, kterému bych chtěl být trojčetem. Jasně, dvojčetem ne. Kromě jím vyhledávaným předimenzovaným prdelím bych chtěl vlastnit aspoň metr čtvereční jeho stěny a tři až čtyři buňky vostrýho voka s dobrým světlem a ždibec krabičky od mejdla, kurva, s tím se dá fotit? Kde jsi má invence? Film o kontroverzním umělci, bláznovi a geniovi, který se snadno miluje a nenávidí, proč ne, mně i bráchovi je to u tlusté prdele, pokud ho někdo ignoruje, pak je pro mě ale čirou záhadou. Co se týče snímku...ehm...hmmm. Zkrátka, vše se bude odvíjet od vidění Jana Saudka tím, nebo kterým pičusem. Já, jakožto právě ten neobjektivní pičus, kterého tvorba pana Jendy bytostně zasáhla, jsem v podání výše zmíněného Kadla mírně znepokojen, neboť jeho pozérství a dalších pár psychických průserů jsem mu zkrátka nevěřil. Jistá nonšalance a frajerství skrznaskrz krví a generacemi... nééé. Každý genius je trošku a někdy víc sobec, miluje jen sebe, kapito? A je to magor. Vždyť to je vlastně bezva. S kolika musíte den co den být osobně. Ale pořád odbíhám, film je jen několikrát vylouhovaná kráva, nebojaksetomenuje... průměrné zklamání. Inu, každý bobra milujeme jinak a umělcům rozumíme stejně tak. Já, jakožto umělý neumělec dopiji všechny své alpy a ředidla, nasadím brýle, pokřivím motýla na červeném triku a zařvu… kurva, bez takových lidí bysme hebli, haleluja. O pijavicích záměrně nemluvím. Napsáno pod vlivem, ostatně jako vždy, skočím na stativ a pak se uvidí. Jo, ještě k muzice, no, jasně, Chlumecký.... bezva, ale jako bych to už několikrát slyšel. Přesto můj šálek čaje... ne kávy. (22.11.2015)