No Game, No Life

Sjednotím všechny rasy a vyzvu Boha na šachovou partii. Tento cíl zní velice prostě, nicméně cesta k němu je velmi zábavná a zabalena do spousty strategických bitev, které dokáží nadchnout. Škoda jen, že se tvůrci nevyvarovali mírné perverznosti a slabé psychologii postav. SPOILER: Nejpůsobivější byl šachový souboj s figurkami, jenž mají emoce; slovní fotbal, ve kterém ze světa mizí existence věcí, které jsou vyřčeny a v neposlední řadě také reversy u něhož přetvoření jednoho kamene na svou barvu znamená ztrátu jedné protivníkovi vlastnosti až postupně mizí jeho existence. (14.08.2014)

Geniální, ale možná až příliš krátké... finální souboj mi přišel vcelku slaboučký, i když geniálně využité MPC.... čekal jsem od bouřlivé krve trochu víc. Nejlepší byl asi slovní fotbal... Vůbec má nejoblíbenější postava.. jednoznačně geniálně perverzní anděl smrti... knihomol na volné noze. :3 rozhodně se těším na druhou serii... která bohužel asi nebude. :] (19.03.2016)

Sourozenecká dvojice absolutních nerdů bez špetky sociální inteligence, zato schopná pokořit jakoukoliv herní výzvu, je potměšilým bůžkem přenesena do fantasy/video světa, v němž se veškeré konflikty a spory řeší pomocí her. Tudíž se ocitají ve svém živlu a zběsilé anime plné humoru a shazovačných "ečči" narážek může začít, když se hlavní hrdinové rozhodnou stát panovníky lidské říše a vyzvat do souboje (postupně) i všechny další rasy. Pravda je, že ony soutěže vypadají působivě (animace má úroveň), ovšem jejich komplikovaná pravidla, strategie, předvídání a podvádění se všemi nuancemi pro mě nebylo úplně jednoduché usledovat. Jinak ovšem fajn, bohužel však je příběh seknut v půlce a 2. série nebyla ani po 7 letech potvrzena. 7/10 (22.12.2021)

Má to hodně rysů těch anime, které považuju vyloženě za špatné - klišé postavy, vyústění některých situací by nemohlo uspokojit ani děcko ze školky, místo skutečného hraní her se vlastně všichni jenom vykecávají apod. Díky originalitě se to ale dá celkem v klidu dokoukat, každý díl měl nějaký vtipný moment a některé taktiky byly fakt promyšlené. Některé byly na druhou stranu úplně mimo a pouze o štěstí, přičemž snad v každém dílu uslyšíme, že hraní o štěstí není. (01.08.2014)

Nejprve One Punch man....a teď tohle...Originalita už v téhle době moc nefrčí a není ani cílem mainstreamového konzumního publika, které jenom vlhne po filmech jako 50 odstínů čehosi, nebo Revešuntovi. Ale pro nekonzumní publikum tu poměrně často zazáří kometa, která (ne)překvapivě míři z Japonska směrem k nám. Jak to sakra ti kluci šikmoocí dělají, že ať už jde o filmy, seriály, anime, nebo hry, tak dokážou stvořit naprosto originální dílo, které se dnešní filmové době naprosto vymyká. Ano přiznávám, nese to sebou nějaké vedlejší účinky. S japonskou originalitou přichází ruku v ruce japonská infantilnost, úchylnost a totální ujetost, která ovšem tak dobře spolupracuje s geniálními až dokonanými dialogy, že člověk jen sedí, přitrouble se usmívá, často otevře pusu při what the fuck scénách. Co ale je nejultimátnější je logika, kterou jsou vysvětlovány hry, jednotlivé tahy hráčů a celkově rozhovory a motivy, proč jednotlivé postavy jednají jak jednají. Neuvěřitelný. Sfouknul sem to za jedno odpoledne...100%!! (07.09.2017)