Deti raja

Málo platné - takové bývají ... osudové ženy. Projdou kolem vás jakoby nic, jediným pohledem vám vyrvou srdce z těla - a vůbec nic vám za to nenabídnou. A když se vrátí ... POKUD se vůbec někdy vrátí, seberou vaší duši i těžce vybojovaný klid. Jsou sošně krásné, přiměřeně rozmarné, zcela nezodpovědné, nekonečně sobecké ... a vůbec si to neuvědomují. To ONY jsou přece oběťmi, trpí stejně ... ba co dím - trpí neporovnatelně VÍC než vy ... a dělají co mohou, takže nemáte právo jim cokoli vyčítat. Zdánlivě banální, leč převelice přitažlivá zápletka je skvěle rozehraná, vybroušené, lehce plynoucí dialogy jen podtrhují její půvab ... a najednou je konec a utrum a šmitec - a vy si připadáte dílem zaskočení a dílem podvedení. Chtěli jste přece zjistit, co bude dál - co bude s NIMI ... s těmi, kdo zůstali bezradně stát na scéně velkého divadla, které píše sám život. Ten život, který je někdy podařenou komedií, jindy pokleslou fraškou ... a častokrát tím největším dramatem - a tragédií hodnou nesmrtelného Shakespeara. Ano, co s nimi bude - teď, když musí jít a posbírat všechny ostré střepy svých rozbitých životů. Co se dá dělat - zdá se, že už se to nedozvíte - navzdory tomu, že každý správný divadelní kus by měl rámovat jak prolog, tak i epilog. (12.06.2015)

Skutečná solava divadelního umění z doby, kdy byl jeho svobodný duch nemilosrdně potlačován. Skvostná výprava, výtečný Barrault a hlavně éterická Arletty, která prozáří každou scénu. Škoda jen, že mezi okouzlujícími i smutnými scénami s neopakovatelnými Prevértovými dialogy jsou prodlevy, které dělají stopáž ejště delší, než ve skutečnosti je. Ve výsledku jde ale o dílo, před kterým je třeba smeknout klobouk. (21.05.2009)

Nejvíce ceněný Carného film mi připadá nejvyčpělejší. Utahaný a hanebně dlouhý snímek plný předválečného pojetí romantiky se občas otře o sociální téma, občas si otře nos do divákova rukávu, ale hlavně předvádí pantomimická vystoupení Deburaua, o němž nepochybně zajímavěji vyprávěl Kožík filmově zpracovaný pod taktovkou Baladi. (15.06.2014)

Byl by z toho dobrý seriál. Obrovská stopáž přidává rozhodnutím postav na osudovosti, na druhou stranu stačí sto minut a mé znalosti jejich charakterů již nelze rozšířit. Marcel Carné je každopádně velice citlivý a uvědomělý autor, u něhož paralely divadla a filmu, pantomimy a divadla, herectví němého a mluveného a herectví a života bez opony, nelze brát lehkovážně. (01.04.2013)

Nádherná prezentácia romantiky skrz podmanivý, dlhočízny a úprimný príbeh, ktorý ma prekvapivo pohltil až na kosť. Spôsob Carného reči je melancholický, čistý, až rozprávkový, čo nemusí každému, kto skúma vyjadrovanie cez číry realizmus plne vyhovovať. Dalo by sa dokonca povedať, že v každom emocionálnom pohľade, citovom dialógu či reakcií neovládateľného naturalizmu sa prostredníctvom rozprávania dostávame k jednej veľkej metafore. Takisto zasadenie do 19.teho storočia je vizuálne vierohodné, kamerové šero a tajomno lásky v ňom vynikne takým spôsobom, ako by ste boli tou atmosférou nasiaknutý až po uši. Krásne opisy, krásna hĺbka obrazu, krásna tragika. Uhladená a dlhá stopáž vôbec nevadí, priam naopak. (11.11.2015)