Vrahovia poriadku

Přesvědčivý snímek upozorňující na protiprávní jednání policie během vyšetřování a krytí případných přečinů. Zároveň varuje, že policie nemá žádné právo násilnými metodami vynucovat z obviněných přiznání, určovat vinu či nevinu obviněných nebo dokonce nad nimi vynášet jakékoliv rozsudky. Jacques Brel podal slušný výkon, byť na roli vyšetřujícího soudce bych si představoval většího „ranaře“. Velmi dobrý výkon podal Charles Denner v roli obratného advokáta obviněných. (25.11.2009)

Přišlo mi to zbytečně utahané a Brelovi jsem žel toho poctivce moc nevěřil. Jinak samozřejmě téma zajímavé, ale podané poněkud jednoznačně a černobíle. Je jasné, co se po divákovi chce, s kým má sympatizovat. Ano, samozřejmě, ten systém, kde větší pes m.dá, je jasně špatně a můžou na to časem dojet právě ti, kteří tomu pomáhali (jediná skutečně zajímavá myšlenka filmu), ale jinak jsou to jasně dané teze, přes které nejede vlak, a doplácejí na to i charaktery postav (včetně "hodné" prostitutky). (05.05.2023)

Také souhlasím s panem soudcem v tom, že „nejhorší odpovědí na násilí je další násilí...“ Brilantně napsaný scénář rozevřel otevřenou kritiku policie, justice a systému společnosti, s jasným zaujetím tvůrčího stanoviska v něm reflektoval poměrně čerstvou záležitost studentských bouří v květnu 1968 a na pozadí toho dal vzniknout údernému souboji dvou stran v napínavém soudním procesu. Začátek s brutálním incidentem mě spolehlivě polhtil do dění, stejně jako rozjezd neobvyklého vyšetřování ze strany soudce Levela. Závěrečným procesem to všechno vyvrcholilo a dokonale mě uzemnilo v tom, že vždycky mohou existovat nejen oficiální, ale i jiní – morální vítězové. Byť filmové plátno zde patřilo v první řadě Jacquesu Brelovi, musím říct, že tentokrát mě o něco víc odzbrojil ve své negativní roli Charles Denner. Škoda, že uprostřed filmu párkrát došel dech i atmosféra, jinak by Vrahové pořádku mohli klidně naplno konkurovat mnohem známějším francouzským a italským thrillerům s kritikou systému (např. Poslední adresa). S mírným zklamáním musím říct, že jak jsem zvyklý téměř pokaždé u podobných filmů na mimořádný hudební doprovod, Colombierův soundtrack byl za mě v tomto případě otřesný. I přes drobné slabiny jsem ale za tento snímek velmi vděčný, za jeho zmíněné kvality a nadčasové poselství. 75% (06.01.2021)

Až zavřu ústa, která se mi otevřela v němém úžasu nad tím, co Francouzi dokázali natočit, možná budu schopna více slov. Tahle jen zkonstatuji, že šlo o fenomenální souboj dvou pánů herců, kterým nikdo nezavazel. Carné se svou slabostí pro šanzoniéry měl opět velmi šťastnou ruku při výběru představitele hlavní role. Zahrát ji by zřejmě zvládlo více lidí, ale ty náramně naivní oči by nikdo jiný než Brel neudělal. (23.07.2014)

V Belgicku za zvláštnych okolností zomrel 28. februára 2018 v policajnej cele slovenský občan. Existuje dôvodné podozrenie, že ho v rámci vypočúvania zavraždili policajti, z ktorých jedna policajtka, podľa zverejnených záberov, pri mučenom Slovákovi veselo hajlovala. Film spred 49. rokov sa sústredí na súdne vyšetrovanie smrti muža, ktorého polícia zatkla pre podozrenie lúpeže o šiestej hodine ráno v jeho dome a o 12.00 toho istého dňa oznámila manželke, že muž zomrel. Samozrejme, že v dôsledku policajnej brutality. Videozáznamy však neexistovali, ozbrojené zložky a prokuratúra si navzájom kryjú chrbáty. Vyšetrujúci sudca a jeho blízki sú neustále zastrašovaní políciou. takisto je zastrašovaná a zosmiešňovaná hlavná svedkyňa. Ruka umýva ruku, zopár spravodlivých ešte revolučnú jar v policajných, sudcovských ani prokurátorských zložkách neurobí. Ako vidieť téma filmu je aj takmer 50 rokov od jeho nakrútenia neustále živá, pri policajných zásahoch neustále umierajú nevinní. Zásahy polície sa ututlávajú, trestaní sú len výnimočne a zväčša veľmi mierne. Otvorená ostáva otázka, či a ako budú trestaní belgickí policajti za smrť slovenského občana. Film pokračuje živou realitou. (04.09.2020)