Smrti král

Jörg Buttgereit u mě v žebříčku skáče nahoru každým dalším filmem, který si od něj pustím. Těchto jeho sedm podob smrti pravda má pár slabých okamžiků, ale hned pondělní v konečném důsledku fakt šílená scéna, v níž se v místnosti točí kamera dokola (bez jediného střihu) a postupně zabírá hlavního hrdinu při různých činnostech, je naprosto grandiózní. Ostatně, kamera a hudba, na tom tenhle film stojí (ale nepadá). Myšlenka, promyšlený scénář, dobře vypilované postavy, v porovnání s Jörgovými předchozími snímky docela obstojné herecké výkony, nápaditost a originalita. Vším tím se Der Tödesking pyšní. . Parádní nápad s nádherným mostem a seznamem jeho obětí. Zajímavé a poněkud netradičně pojaté found footage (v dobách, kdy to ještě vůbec neletělo) s masovou vražedkyní. Pecka. (07.05.2013)

Zapálený majster čudesností a nechutností. A to nehovorím ani o Davidovi Lynchovi, ani o Davidovi Cronenebergovi. Ich európsky nasledovateľ má meno Jörg Buttgereit. Týmto svojím dielom potvrdzuje pozíciu jedného z najodvážnejších a najnetipyckejších filmových tvorcov. Selekcia príbehov, z ktorých ani jeden neskončí happy endom, môže mať pre senzibilných jedincov katastrofálne následky. (06.07.2017)

Pochmúrna záležitosť to áno, zobrazujúca týždeň plný dramatických úmrtí majúce jeden spoločný význam a to uspokojenie kráľa smrti, ktorého vláda nad človekom dosiahla stav nezlúčiteľný s pobytom na zemi, ale pod ňou. V niektorých momentoch dramatické a bezvýchodiskové dielo nesúce typické filmové črty Jörga, ktorý opäť celkom zaujímavo experimentuje s kamerou. Ale aj napriek obsahu filmu som sa miestami pousmial, ako napríklad v utorok (vo filme môj najobľúbenejší deň), v ktorom jedna z postáv prichádza do exkluzívne zariadenej videopožičovne čo sa týka ponuky. Na jej pultoch sa blýskali ťažké klasiky ako napríklad Faster, Pussycat! Kill! Kill!, Videodrome, Godzilla, Breakfast at Tiffany's, Day of the Dead, The Texas Chain Saw Massacre, Citizen Kane, The Howling, An American Werewolf in London, Maniac a nacistka Ilsa, ktorú si zákazník odnáša domov na svoju “párty”. Ale hlavnými DVOMA filmami v požičovni boli režisérov NEKROMANTIK, ktorý sa neslnil len na pulte vo VHS obale, ale aj ako plagát, ktorý mal svoje výsostné postavenie aj na hlavnom platiacom pulte. No a ten druhý zásadný film z regálu (dokonca som ho doma úplne náhodou pozeral dva dni dozadu pred Der Todesking a to bez nejakého, čo i len nepatrného tušenia, že ide o veľkú inšpiráciu k nemu) ……….a je to, nebudem už ďalej napínať, A ZED & TWO NOUGHTS z roku 1985. (19.07.2008)

"That which kills me, will remain my secret." Underground z tohoto díla vyzařuje na sto honů, přičemž nepostrádá citlivou artovost. Klasika Buttgereit, jeho filmy mají svoji tvář a on je dělá sice nízkorozpočtově, ale zato od srdce! Král smrti je mozaikou osudů lidí, kteří se rozhodnou spáchat sebevraždu, jednotlivě propletenou do sedmi dnů. Mezi příběhy se rozkládá mrtvola a hraje úchvatná hudba, která onu filmu vytváří duši. Škoda přeškoda, že Jorg stagnuje a už nic netočí. "This is the king of death...he makes people want to die." (16.03.2019)

Jméno Jörg Buttgereit v mém pomyslném žebříčku poskočilo o dalších mnoho příček nahoru. Der Todesking, natočený v období mezi Nekromantiky, zaujal především svou citlivostí, téměř vymizením honby za maximálním hnusem a svým nápadem. V průběhu celého týdne se pomalu, ale nezastavitelně stupňuje depresivnost postupujícího děje a nedělí vyvrcholí takovým způsobem, že to prostě nemůže nechat nikoho chladným. A přes to všechno zůstavá snímek neskutečně jemnou a svým způsobem romantickou a ponurou pohádkou o Králi smrti. K tak přesvědčivému účinku bezpochyby přispívá i jednoduché, ale v podstatě dokonalé hudební podbarvení. Uvažuji i o hodnocení nejvyšším. (20.01.2010)