Husia koža

Každý (hororový) spisovatel má svoje démony. R.L.Stine jich má stovky. Jeho dětství bylo poznamenáno vyloučením ze společnosti. Dopadlo to tak, že v dospělosti se stal úspěšným spisovatelem pokleslých strašidelných románů. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Kdyby ovšem strašidýlka jím stvořená z nenávisti a zášti vůči okolnímu světu, nevyskákala z jeho knih, které tak důkladně držel na policích pod zámkem. Jeho zdánlivě poklidné kruhy narušil středoškolák Zach, který se do zapadákova přistěhoval se svojí pedagogicky vzdělanou mámou. Spisovatelův dům těsně sousedící s tím jeho mu ani tak nepadl do oka, jako dívka v jeho věku, která za okny přebývá. Mladík má šanci prožít svoji první lásku, ovšem bude-li mu k tomu stačit dívka, která je jen výplodem spisovatelovi fantazie. Jack Black jako spisovatel fantazijních děl, jejichž hororové postavy ožívají a dostávají se z knižních stránek do reality. To možná není až tak překvapivé zjištění. Určitě více překvapí, že R.L.Stine skutečně existuje, píše a vydává knihy pod značkou Goosebumps - Husí kůže, v závěru se na moment objeví ve filmu na školní chodbě, kde bude nositelem příjmení Black. To je docela zábavná hříčka. Jsou však negativní faktory, které slibný film neskutečně dojebaly. Film dostal přístupnost PG-13. To znamená, že ač je ve filmu vlkodlak, obří kudlanka, Yeti nebo grupa zombiků, stejně jsou zde všichni na hovno, protože se stanovenou nízkou přístupností pro dementní a rozmazlené parchanty, je film až na kost zbaven jakékoliv drastické scény. Pokud se k ní schyluje, je nějakým nešikovně křečovitým manévrem do filmu vpraven odlehčený vtip, kterým ta scéna vyústí, přičemž to už po třetí takové scéně, na chlup stejně provedené, začalo být trapné až otravné. Nezlobte se na mě, ale dívat se třeba deset minut na nebezpečného vlkodlaka v supermarketu, kterak je hrozbou pro spisovatele a spol., v potenciálně napínavé scéně, a pak následně jej vidět, jak ho jakási tetička "duchaplně" srazí autem do kontejneru, je opruz. Takže nasrat. Druhým velkým záporem je celková nedomyšlenost příběhu. Jak je to vlastně s knihami, které si čtenáři pořídí? To na ně taky v obýváku zaútočí příšery po otevření knihy? Ve filmu se tím nikdo nezabýval. Dost zvláštně působilo i vypuštění monster na scénu, další nejasnosti panovaly kolem "existence" spisovatelovy dcery, nejasný byl vztah mezi spisovatelem a panákem Slappym, jenž vedl celé povstání. Nedozvěděl jsem se, co bylo v minulosti příčinou panákovy fanatické nenávisti ke svému stvořiteli. Trochu lépe pracovat s podstatou i detaily příběhu by určitě nebylo na škodu. To, co scénář nechal ladem, doháněl film tempem, dynamikou, obří porcí speciálních efektů a vzpomínkami a sympatickými narážkami na obdobně pokleslá a spřízněná filmová dílka, jejichž výroba obšťastnila především osmdesátá léta. Potenciál byl značný. Jen třeba vražední a invenčně pojatí sádroví trpaslíci evidentně trpěli tím, že nemohli nikoho brutálně zmasakrovat. Nebohému režisérovi Robu Lettermanovi nezbývalo nic jiného, než z toho udělat relaxační a relativně zábavný film pro celou rodinu, aby náhodou parchantům nezaskočil popcorn. 60% (06.01.2016) (menej) (viac)