Drakula

V tomto prípade nebude problém nebrať do úvahy, že tvorcovia dejovú líniu prekopali ako krtko záhradu. To čo robí tento film skvostným, je jeho spektakulárna výtvarná stránka. A priznajme si, vo väčšine prípadoch práve tento aspekt, je to hlavné v hororovom žánri. Mínusové body, tu ale zbierajú herci, ktorý sú buď nevýrazní ( Langella ), nesympatickí ( Eve ), alebo nevhodne obsadení ( Olivier ). Pre hororového fanúšika, to určite nebude strata času. (28.05.2015)

Mně osobně se tato adaptace líbila mnohem a mnohem více než silně přeceněná (a nesmírně nudná a hloupá) Coppolova. Upřímně z adaptací, které jsem viděl, považuji tuhle za nejlepší (překvapivě spolu se starou televizní českou), a to přesto, že je velmi volná. Má skvělou ponurou dobovou atmosféru, pěkné výtvarné zpracování, dobré herce, charismatického Drákulu pojatého jako skutečného neprvoplánového charmeura a několik (ne)pěkných momentů (třeba Mína v podzemních chodbách). Update 22.8.2016: Při repete u kamaráda na velkém plátně jsem si uvědomil, jak dobře ten film ve velkém vypadá. Lokace, počasí, spousty detailů v obraze, práce s kamerou, vyloženě esteticky podaná scéna mezi Drákulou a Lucy. (10.02.2006)

Badhamův Drákula doplácí kromě příliš pietního zpracování na své stáří. Je to s ním jako s autem. Padesát a více let staý vehikl bude už navždy ceněným veteránem, zatímco dvacet let starý auťák je bezcenný vrak. Pro filmové fanoušky zhýčkané možnostmi moderních trikových technologií obsahuje Drakula příliš málo efektů a pro milovníky klasiky ještě není dost starý na to, aby se stal objektem adorace. Režisér Badham pojal svého Drákulu spíš jako romantický milostný střet v hororových kulisách. Jeho hrabě je spíš takový floutek a vášnivý milovník, který svým obětem ubližuje jen jakoby mimochodem a někdy vlastně nerad. Tím ovšem svého zlosyna Badham zlidštil, není to zkrátka takový děsivý netvor, vlastně spíš tragická postava. Romantizujícímu pojetí odpovídá výběr exteriérů i (dobrých) hudebních motivů. Režijně je to pojaté jako artová záležitost, tím se ovšem Badham vzdal lákavých možností využít prvků "pokleslé" erotiky - milostné scény jsou snímané přes červený filtr. Herecky slušně a zajímavě obsazené, Franku Langellovy nicméně chybí větší dávka záporného charisma. Celkový dojem 65 %. (05.01.2008)

Film jsem viděl poprvé v 80.letech, a tak mé hodnocení je velmi dobré. Jediné negativum - pro mě - postavu Draculy jsem si příliš spojil s Ch.Lee - jeho uhrančivýma, krví podlitýma očima, ostrými špičáky a majestátní postavou ( jasně tajemnost v sobě skrýval především B.Lugosi, ale ten byl skutečným upírem, že.....dobře, nebyl, ale na sklonku života si to myslel). F.Langella se mi zdál takový obyčejný, nedémonický ( i když se snažil), že kdyby mi v noci vstoupil do pokoje, moc by mě nevyděsil...nejspíš. Prostě upír neupír. Zato L.Olivier a D.Pleasence jsou páni herci, těžko jim cokoliv vytknout! Celkově se mi líbila tajemná atmosféra filmu, Dracula přicházející v mlze, měnící se v netopýra a scény s Lucy. A film se nevyhýbá ani krvavým efektům, což přidává snímku na syrovosti. Tehdy příjemné překvapení, nyní ( i přes Coppolovu laťku) stále dobrý film. Závěrem: Coppolův film vykradl hudbu z tohoto filmu ( od J.Williamse). (17.08.2010)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)