Drakula

Tento film se dost liší od klasické románové předlohy (chybí celá první část v Transylvánii) a F.Langella oživuje svou broadwayskou interpretaci sexuálně agresivního krále upírů. Pro sběratele soundtracků je pak lahůdkou hudba J.Williamse, ve které kromě dramatického leitmotivu dokázal skladatel podbarvit honičku automobilu s vozem naloženým Draculovou rakví energickým scherzem (v hravější podobě pak scherzo využil i ve třetím dobrodružství Indiany Jonese- honička s motocykly). (06.12.2009)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

Mě tahle verze přišla taková nemastná neslaná, takže celkově na mě ten film neudělal výraznější dojem až na jednu scénu, kdy jde van Helsing po svojí dceři a narazí na ní v tom podzemí - musim se přiznat, že napoprvé (bylo mi asi 11) mě Mína neskutečně vyděsila a ani v pozdějších letech jsem z ní neměl dobrej pocit, ale to bylo asi tak vše, co mi ten film dal. Je to průměr. (22.03.2008)

Průměrné ztvárnění Draculy, které ač ho mnozí považují za velký skvost, tak na mě zas až takový dojem neudělalo. Film je místy zbytečně natahován, je zde k vidění několik nudných pasáží a samotná atmosféra se houpe, jakoby si udělala špacír po housenkové dráze. Místy je naprosto bravurní, že se divák do děje doslova zažere, ale potom začne zase dokonale uspávat. Ani samotné herecké výkony nejsou žádná extratřída. (24.10.2010)

Jedno z nejlepších filmových zpracování Stokerova románu. A to i přesto, že Langella se v démoničnosti nemůže rovnat legendám, jakými byli Lee nebo Lugosi. Badhamův Dracula se však může pyšnit něčím, čím jeho starší bratříčkové nemůžou: parádní výpravou a silnější naléhavostí. Ta vězí především v ponurosti: divák si tu do sytosti užije spoustu mlhy, špíny a bláta. Mezitím se pokochá interiérem Drákulova hradu a neunikne ani před děsivou prohlídkou zatuchlé podzemní kobky plné krys a netopýrů. Samozřejmě nechybí povinné vysávání krčků a působivá lekce lezení hraběte po stěnách hradu. Hudba a obsazení jsou už jenom šlehačkou na tomhle lahodném gotickém dezertu. (04.12.2012)