Fanfan tulipán

Režisér filmu „Fanfan Tulipán" Christian Jaque je jedním z nejosobitějších představitelů soudobého francouzského kinematografického umění. Naši diváci měli v posledních letech možnost seznámit se s některými význačnými filmy tohoto umělce, jako je ku příkladu zpracování povídky francouzského klasického spisovatele Guy de Maupassanta „Kulička", filmový přepis známého Stendhalova románu „Věznice parmská", nebo životopis zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta „Člověk člověku". Tentokrát si Christian Jaque zvolil za hrdinu svého nového filmu legendární postavu francouzských lidových písní — Fanfana Tulipána, čestného, nespoutaného a neohroženého vyznavače volnosti a radosti ze života. Scénáristé filmu zpracovali motiv známé písničky o bubeníkovi, který se chce oženit s královskou dcerou, v ucelenou historii dobrodružných osudů Fanfana Tulipána, která se stává nejen oslavou tohoto lidového hrdiny, ale která též svou ostrou, satirickou formou je výrazem nenávisti autorů k nesmyslným válkám, vedeným mocnými tohoto světa na účet lidu. Tuto vůdčí myšlenku filmu správně postřehla nejen pokroková francouzská kritika, ale i široké vrstvy diváků, které přivítaly Fanfana Tulipána s takovým nadšením, že se tento film rázem stal jedním z nejúspěšnějších děl francouzské kinematografie v roce 1952. — Pro nás je „Fanfan Tulipán" novým, přesvědčivým důkazem, že francouzská kinematografie se dokáže ve svých nejlepších dílech oprostit od vlivů dekadentní existencionalistické filosofie, že je schopna vybřednout z beznaděje, pesimismu, formalistických hříček a vytvořit dílo plné optimismu a zdravého lidového veselí, dílo, které svým způsobem vyjadřuje pravé smýšlení a cítění zdravé části francouzského národa a napomáhá jeho mírovému úsilí. Filmový přehled 30/1953 (12.03.2003)

Však ano, klasika... Tento status se neopovážím strhnout, ale mě osobně ten film ze zvláštního důvodu zcela nesedne. Taková pohádková romantika s charismatickými herci a výpravností na druhou se stává klasikou lehce. Na druhou stranu ten film nemá nějakou výraznou slabinu. Bohužel , mnohé Francouzské filmy jsou méně proslulé, ale mnohem lepší (10.05.2006)

Mně se ty staré filmy prostě moc nelíbí, je to natočeno jako parodie, možná komedie a tím to celý snímek znehodnocuje...Dám za tři a šel bych ještě níž, ale chápu, že v roce 1952 to bylo super (barvy, jízda na koni), ale je to až moc francouzské a připomíná to Les Charlots. i když to asi nebylo záměrem...Taky mi to připomělo S čerty nesjou žerty, jen bez těch čertů a ty žerty byly taky takové naivní. Ano je to klasika, ale já obecně pod rok 2000 nejdu...50% (26.06.2020)

V minulosti sme na tomto filme dosť fičali. Len nechápem, prečo všetci horekujú nad násilím v amerických filmoch, keď hneď niekedy na začiatku Fanfána je šermovačka, pri ktorej kladný hlavný hrdina prepichne niekoľkých protivníkov a stále sa po zvyšok filmu usmieva, je predsa v romantickej dobrodružnej komédií. Podobné je to ale aj vo Vinnetouovi atď. Mne to nejako nevadí, len treba byť viac objektívny. Veľkým fanúšikom tejto oddychovej hovadinky som nikdy nebol. (11.01.2013)

V sedmdesátých letech (zřejmě nějakým omylem) dávali Fanfána v TV a dodnes si pamatuju, že mne rodiče nechali dívat "od osmi", protože, jak pravil můj otec (ročník 1934): "To musíš vidět, co kdyby už to náhodou nikdy nedávali!" A tak jsem byla unešena a jak praví text téměř zapomenuté písně H.Vondráčková "koukala jsem zmámená na Fanfána v botách vysokých...." (05.04.2011)