Na lane

Technicky velmi dobře zvládnutá pohádka pro dospělé. Nelze doufat v nějaké překvapivé zvraty, když divák předem ví, jak to dopadne. Ale v co doufat lze, když má film být o partě Francouzů, kteří šli za bláznivým snem, že to bude mít šarm a nadhled. Ani jedno se nekonalo. Bez uzardění lze pochválit pouze triky, samotný přechod po laně byl skvěle udělán. Ale to je asi tak vše. (28.05.2019)

Nechci na The Walk moc plivat, věděl jsem už před projekcí, že mě něco takovýho nebude bavit. JG-L mě nesral jen v 50/50, a to jen pro to, že byla velká pravděpodobnost, že na konci zaklepe bačkorama. Budu smířlivější. I přes lacinou ždímačku 9/11 se Zemeckisovi, který evidentně neví z keré do keré, daří upocené kouzlit dobrou atmosféru, což je spolu s nadhledem na NYC jediná zapamatovatelná skutečnost. Skutečnost jako skutečnost je mi ukradená, ale těch 123 minut mělo být v ideálním případě 83 minut. Dá sa, nic pro mě ale. 65% (02.02.2016)

Velký zážitek a velké emoce ze skvělého filmu. Potenciál 3D je zde využit zcela mistrně (film s takovým námětem si o to vyloženě říká, natočen byl ovšem ve 2D a do formátu 3D ho převedli až odborníci ze společnosti Legend3D) - dokonalejší iluzi prostoru jsem zatím v IMAXu nezažil, všechny scény s překonáváním lana mezi oběma věžemi jsou prostě něco neuvěřitelného, zmítá mnou závrať z výšky 110 pater ještě teď, když si na to vzpomenu (více než 300 trikových záběrů pro tento film vzniklo v pražském postprodukčním studiu UPP, jako např. scéna přechodu po laně mezi věžemi katedrály Notre Dame; na filmu pracovalo kolem 90 grafiků déle než půl roku). Skvělý dojem umocňuje perfektní hudba, skvělá kamera (která ráda využívá dlouhé, švenkující záběry, namísto krátkých a rychlých střihů; průměrný film má obvykle 2000 i více jednotlivých záběrů, v tomto snímku je jich ale jenom 826) a výborné obsazení (excelentní Joseph Gordon-Levitt se učil chodit po provaze přímo od samotného Philippa Petita, který mu svoje zkušenosti předával během intenzivního soukromého kurzu po dobu 8 dnů, od 9 od rána do 5 do odpoledne; role Petita od Gordona-Lewitta navíc vyžadovala zvládnutí dialogů ve francouzštině a velké množství anglických dialogů musel přednést s Petitovým silným pařížským přízvukem - Gordon-Levitt kvůli tomu spolupracoval s učiteli francouzštiny a učiteli výslovnosti a k dipozici měl rovněž své frankofonní herecké kolegy, kteří mu pomáhali; ostatní herci jsou rovněž skvělí - speciální zmínku zaslouží velmi dobrá Charlotte Le Bon - pro mě moc příjemný herecký objev; snad jen škoda, že postava, kterou ztvárnil Ben Kingsley, neměla více prostoru). Navzdory předem známému konci je to film neobyčejně napínavý, vzrušující a vyloženě dechberoucí - seděl jsem před plátnem v němém úžasu s otevřenou pusou a pociťoval nejhlubší respekt k tomu, co ten chlapík předvedl. Samotný závěr potom vyloženě vhání slzy do očí. The Walk je působivým filmovým holdem Paříži a New Yorku 70. let a dvěma věžím WTC ("Obě věže ve filmu zcela jednoznačně fungují jako další z postav", pronesl Zemeckis), který za sebe doporučuji všemi deseti. P. S. Shodou okolností se mi před časem dostal do ruky výborný román Co svět světem stojí (autor Colum McCann), který se podobně jako Zemeckisův film také věnuje onomu husarskému kousku (pro nějž se vžilo označení "umělecký zločin století") Philippa Petita z r. 1974, jen z trochu jiného pohledu - pokud vás toto téma chytlo, knihu mohu též vřele doporučit. Existuje rovněž Oscarem ověnčený dokumentární film z r. 2008. (29.09.2015)

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu. (10.10.2015)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)