Otcovia a dcéry

Mě se nejvíce líbilo dětství v podání Kylie Rogers, protože ta holčička byla pro mě tak přesvědčivá, že mi je líto, že se postupně dostala do takové situace, ve které se poté plácala....Určitým způsobem jsem té dospělé Katie rozuměla...Něco mi na ní bylo neskutečně blízkého, ale zároveň to muselo být ohromně destruktivní...Na to, jak dopadne otec, jsem s napětím čekala a měla jsem trošku jinou představu..ale na druhou stranu - ok, možná lépe. Ten film je hodně smutný, hodně k zamyšlení, ale za mě zároveň průměr. (27.10.2018)

Důraz je tentokrát kladen nejen na prvoplánové emoce, ale i na psychologii hrdinů, na jejich vývoj a na dostatečné prokreslení vztahu mezi titulními postavami otce a jeho dcery, což je ostatně hlavní téma filmu. Výsledek díky tomu není tak příšerně melodramatický jako Muccinovy předchozí kousky, resp. pořád je melodramatický docela dost, ale tentokrát se to dá, mimo jiné i díky kvalitním hercům, s přehledem ustát. (07.07.2020)

Z chování té potřeštěné ženy musí být každému normálně smýšlejícímu jedinci poněkud nevolno. Taková by zasloužila přehnout přes koleno a dál už to znáte. P.S. Jak jsem očekával - "dospělá" verze bude buď lékařkou, nebo psycholožkou. Od Američanů se holt jeřábnice, prodavačky nebo soustružnice asi nikdy nedočkáme. (22.04.2016)

Russel Crowe je herecký bůh a všechny jeho scény jsou místy až srdcervoucí. Mladičká představitelka Amandy Seyfried je naprosto dokonalá, i samotné, dnes již profláklé herečce, to v oné budoucnosti svědčilo, přestože mi ona linie přišla místy zbytečná. Obyčejná dramata jsem schopen upřednostňovat před všemi možnými žánry, ne každé z nich mě ale absolutně odrovná. Zase jsem však dostal o to větší zálusk dohnat Russelova díla. (24.09.2018)

Och, podle všeho na čase si zvyknout, že ta malá roztomilá holčička z filmu Divoká stvoření jižních krajin nebyla jen jednorázovou kometou, která by zazářila a zase zašla, ale že je podle všeho na regulérní cestě stát se uznávanou herečkou - vedle mnohých ostřílených hereckých jmen, která se zde objevují po jejím boku, si rozhodně ostudu neutrhla, naopak. Všichni společně nechali vzniknout filmu, který je nabitý emocemi a silnými momenty - když naběhly závěrečné titulky, neuniklo mi, že jedna citlivá duše přede mnou stírá slzy dojetí, a jistě nebyla jediná. Čímž by mělo být mj. řečeno, že je to film určený spíše ženskému publiku, které má v oblibě (kvalitní!) romantické filmy (stačí se podívat na výčet mediálních partnerů filmu a jsme doma - samá ženská cílovka), ale ani muži by filmem nemuseli pohrdnout - osobně mě ten film bavil hodně. Ne vše mi tam sice sedlo (vadila mi přítomnost určitých klišé spojovaných s profesí spisovatelů a psychologů, jakož i snad až příliš melodramatické vyznění celého snímku), ale jako celek je to velmi pěkný film, který za sebe nemám problém každému doporučit. Pro Rusella Crowa je to po letech spíše slabších filmů konečně pěkná role (která samozřejmě vykazuje řadu do očí bijících podobností s jeho rolí Johna Nashe z filmu Čistá duše, což nakonec není nijak na škodu), a pokud jde o Amandu Seyfried, musím říct, že jsem té holce s velkýma očima už naprosto propadl, a mám ji čám dál radši (ostatně přesně před 4 měsíci jsem zde na ni pěl chválu u filmu Méďa 2). Výborné rodinné drama, které by nemělo v listopadových premiérách zůstat přehlédnuto - přeji filmu co největší návštěvnost. (02.11.2015)