Otcovia a dcéry

Na vyšší známku to nevytáhnu, protože té rozcajdanosti bylo až moc, vlastně si říkám, že kdyby role Amandy byla pojata chladnokrevněji, že by snímek dostal lepší švih. Ale nebylo to špatné, ani špatně zahrané, to ne, v závěru mi vadila polopatičnost, ňahňání se, přitom vůbec neřeším, že navázat vážný vztah s partnerem snů, bývá pro někoho zraněného problém. Není to zas tak neobvyklé. Film, který opakovaně vidět nemusím, Aaron opět výborný! (25.08.2021)

Důraz je tentokrát kladen nejen na prvoplánové emoce, ale i na psychologii hrdinů, na jejich vývoj a na dostatečné prokreslení vztahu mezi titulními postavami otce a jeho dcery, což je ostatně hlavní téma filmu. Výsledek díky tomu není tak příšerně melodramatický jako Muccinovy předchozí kousky, resp. pořád je melodramatický docela dost, ale tentokrát se to dá, mimo jiné i díky kvalitním hercům, s přehledem ustát. (07.07.2020)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

Emočně komplikovaný příběh, přesto ubíhá zcela přirozeně ... tak jako voda v řece ... tak jako vítr po planině. Odehrává se ve dvou časových rovinách, které se střídají stejně prostě jako noc a den - jako dva protipóly jednoho nebe a jednoho světa ... a všech jeho bolestí. Vypráví o tvrdých a nečekaných úderech pod pás s trvalými následky, s nimiž musíte žít, protože nemáte na výběr - protože osud na vás a na vaše traumata zvysoka kašle a žádnou alternativní realitu vám nenabídne. Berte - nebo nechte být. (05.07.2018)

Tak, máme tu dve dejové línie: 1.) Jack & malá Katie (alias Potato Chip), a potom o 25 rokov neskôr 2.) veľká Katie & Cameron (& náhodné známosti). V podstate veľmi dobrý formát, ktorý sa postupne odkrýval a odhaľoval nám okolnosti minulosti a budúcnosti, takže k tomu námietky nemám. Ale aj tak sa mi nedá neposúdiť každú z dvoch línií samostatne (aj s jemnými spoilermi!). Prvá línia o pevnom pute milujúceho obetavého otca a malej zraniteľnej dcérky bola tutovka (aj keď občas až príliš veľká hra na city) - to sa mi naozaj páčilo, ako po scenáristickej, tak aj po pocitovej stránke. A nemôžem opomenúť skutočnosť, že tí Jackovi švagrovci boli fakt strašné hovädá! Druhá dejová línia, kde Katie už podrástla a mala problém sama so sebou, a zároveň sa snažila pomôcť iným - to ma až tak nebralo, hoci aj to malo čosi do seba. Ale nemôžem si pomôcť, na mňa to pôsobilo dosť priemerne a miestami strojene, dokonca až povrchne (asi tak povrchne ako jej Katine aférky). Ale v konečnom zúčtovaní to bolo aj vďaka zvolenému formátu dvoch línií v podstate veľmi dobré, tak akurát na 4*. P.S. Idiotské rebrované radiátory!!! (29.01.2016)