Kňažná de Cléves

Nějak nemusím knihy ani filmy, kde hlavní hrdinové celou dobu vzdychají o lásce, která hory přenáší, bez jediného polibku. Kdysi jsem dokázala přečíst i knihu, ale k obdivu jaký jí projevily Nataša a Soňa ve Vojně a míru, z mé strany nedošlo. Film se příliš neodchýlil od své předlohy, takže Kateřině Medicejské by tady její přezdívku Madame Serpent (dáma had) všichni věřili. Kněžna z Cléves se i ve filmu projeví jako, s prominutím, pitomá nána, navíc neznajíc pověstné české zatloukat, zatloukat, zatloukat..., potažmo, když vlastně nic neprovedla, krom toho, že následně svou neskutečnou blbostí ublížila min. 3 lidem ( manželovi, vévodovi de Nemours a královně Marii Stuartovně). De Nemours sice vypadal hezky, ale charismatu moc pravda nepobral, kníže z Cléves zase měl charisma ale už nebyl krásný, navíc mi chování obou přišlo zmatené, ač v souladu s románem, jeden působil až neskutečně naivně a druhý byl (byť uznávám důvody z jeho úhlu pohledu) až přehnaně žárlivý, ale nechápu proč by měl být Cléves diamant a Nemours cetka z tržnice, protože citu byli oba vskutku ryzího. Je vidět, že autorkou předlohy byla dáma a dámám byl určen. Kněžna mi ke své blbosti ještě připadá neupřímná, ale to už je chyba od Mariny Vlady, protože podle knihy byla zcela bezelstná. Po jisté tragické události se rozhodne pro život v ústraní, pak se zachová jako sobecká husa, aby se za to vzápětí sama potrestala (celou dobu tím samozřejmě trestá také ty, co ji mají rádi). No, když se to Marii Magdaleně La Fayette líbilo, proč ne. Já mám ale raději více, i když zrovna ne krve, ale určitě akce a zejména lásky méně platonické... Takže, když použiju starého hodnocení v krasobruslení, bude to pět za technickou hodnotu ale jen jedna za umělecký dojem, což nám vyjde na čistokrevné tři. (29.02.2012)

Tento film tak trochu klame svým očekáváním, ale už to, že Jean Marais tu nehraje prvního milovníka, nás může varovat. Není to další z řady historicko romantických filmů á la Hrbáč, je to adaptace románu ze 17. století. A tehdy se přece jen psalo trochu jinak, než dnes. A i čtenáři byli jiní. Film vyžaduje velmi vstřícného diváka, pro většinu to bude nuda. (21.06.2011)

Vaše Jasnosti kněžno de Cléves, dovoluji si vám sdělit, že nazvat vás krávou by bylo urážkou nevinného tura. Jinak brilantní pojednání na téma, že to, že se mohl přetrhnout kvůli cetce z tržnice, přičemž mu doma před nosem leží čtyřiadvacetikarátový diamant, člověk většinou pozná až když je pozdě. A film, který vzdor všem svým kvalitám, k nimž je nutno započítat i románovou předlohu paní de la Fayette, citlivě zadaptovanou Jeanem Cocteauem, ve své době zapadl. Diváci měli problémy přijmout Jeana Maraise v úplně jiné roli, než na jaké u něj byli zvyklí. Přestože se jí chopil tak, že filmovým kritikům vyráží zbraně a divákovi slova. (26.07.2007)

Pustil jsem si tenhle film s výhledem na romantické kostýmní drama a pokud jde o ty kostýmy a krásné ženy, tak mě moje volba nezklamala a za to uděluju Kněžně de Cléves jednu hvězdičku. To ostatní je ale jeden velký průšvih. Určitá část romantické literární tvorby mně ve své době učarovala a takového Hrbáče jsem si jako teenager přelouskal čtyřikrát a Tři mušketýry mám rád v knižní i filmové verzi. Jenže Kněžna de Cléves není ani tak romantická záležitost, jako spíš čistokrevná červená knihovna, proti které taková série o Angelice vyznívá jako realistické oskarové drama. Takhle nějak si představuju typický román pro služky z roku 1880 a vlastně ani ne tak typický, jako spíš nejbrakovější část téhle produkce. Je to strašně naivní, patetické a bere se to hrozně vážně. Celkový dojem: 25 %. (07.11.2010)

Nic proti Červené knihovně. Proti kované Červené knihovně. Ale přece jen bych čekal alespoň jiskru romanticko-dobrodružné podívané s nějakým tím života pudným emočním nábojem. Tady se mi dostalo jen unyle plynoucí zápletky plné trilkujících pánů, omdlévajících dam a moře a moře patetických vyznání... (15.03.2010)