Tajnosti Paříže

Hezká dobová francouzská záležitost z prostředí romantické Francie let dávno minulých. Pro svojí romanci děj občas nedává úplně smysl, pro svou atmosféru je to ale kousek, na který se hrozně hezky kouká. Atmosféra dobové Paříže je úchvatná. Děj místy trochu naivní. Co ale pro rok 1962 také chcete, že? (02.09.2022)

Neznesiteľne otravný, sentimentálne zodratý gýč s naprosto nonšalantne ošementným, scenáristickým kreditom, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o mimoriadne toporných, a k tomu i nemenej naivných, hereckých prejavoch, čomu sa bohužiaľ tentoraz akosi nevyhol ani ústredný protagonista v podaní Jeana Maraisa, ktorý sa zasa znovu pokúšal najmä o to, aby hneď naraz - povedzme stelesnil nielen »ušľachtilého šľachtica«, ale zároveň aj akéhosi «žoviálneho chudáka» z bežného chudobného francúzskeho ľudu, a to mimochodom iba kvôli tomu, že z prvej fázy systematickým spôsobom nastal prechod do ďalšej fázy, a zase opačne, t.j. vážený markíz Rodolphe de Sambreuil, počas jednej súťaživej jazdy na kočiari, narazil do istého človeka, ktorý čochvíľa svojim zraneniam podľahol, čo s ním tak »strašne otriaslo«, že sa to vzápätí snažil hocako odčiniť, odkiaľ v podstate už kľukatou trasou viedla cesta priamo k Márii Godinovej; neskoršie ku kladným a záporným [a obzvlášť zákerným!] postavám, vrátane vôbec i akýchsi fantazmagorických ilúzií s intrigánskymi prvkami; a to je v skratke zrejme práve táto francúzska titulná zlátanina v podobe Tajomstiev Paríža, a to konkrétne pod taktovkou režiséra Andrého Hunebellea, budúceho tvorcu "fantomasoviek", ktorý si v danom titule tých všelijakých ingrediencií zmixoval asi až cezpríliš, čo malo potom úplne opačný charakter, než aký teda pôvodne i zamýšľal. (05.03.2024)

Vypadá to vypadá, že TV Barrandov hraje Enšpíglovi na přání. Mohl bys mi v tom případě na nedělní večer objednat něco, po čem se na mě dívka mých snů vrhne bez toho, aniž bych musel holýma rukama vyřídit tucet špinavců jako Jean Marais? Jo a ať to hodí tak na desátou, chci jít ještě na večerní bruslení. Dík. (13.12.2012)

"Svět byl dřív jinačí, slzel a vzpomínal", tak přesně na na tenhle text skupiny Kabát jsem si vzpomněl, když jsem se díval na Tajnosti Paříže. Nádherný ty pařížský uličky, lokály, z toho všeho vyzařoval skutečný život ve svý špatný i dobrý stránce. Kdyby to tak zůstalo, moh bych teď v komentáři galieisky zvolat "a přece se točí", jenže tyhle filmy se už bohužel netočí a točit už nikdy nebudou a tak nezbývá než slzet a vzpomínat na časy, kdy Jean Marais byl ikonou všeho dobra a utkával se s těmi nezlejšími a nejzákeřnějšími lumpy světa, aby zachránil život nebo úhájil čest křehké a krásné dámě. Já na tohle hodně dám a líbí se mě to. Je to všechno tak naivní a přitom upřimný a krásný, že všem těm dobrodružstvím vždy znovu a znovu rád podlehám. Tohle se TV Barrandov fakt povedlo, nebyl by další chod ? (18.11.2011)

Včera jsem měl v plánu úplně jiný film, ale na Veselíčku se rožnilo prase a čepovalo pivo, takže jsem už večer nebyl moc schopen hledat něco na USB a dal přednost tomu, co nabídla ČT. Už proto, že patřím k obdivovatelům Jeana Maraise, a to nejen v rolích jako je tato, ale i v roli jeho osobního života. Současně však citím, že dobrodružství tohoto typu je pro mě již dávno out of time - Jean Marais však nikdy! (28.08.2022)