V zajatí démonov 2

Radši jsem se na to vůbec netěšil, jelikož jsem čekal na jistotu hraný vývar (podle mě výborné) jedničky. Ovšem nakonec se z toho vyklubalo jedno z nejfajnovějších pokračování za poslední dobu. Sice to víceméně opravdu je jen recyklát, ale nedá se svítit - James Wan umí lekačky jako málokdo (minimálně u třech z nich mi projel mráz snad celým tělem). A to lekačky jako takové čím dál tím víc nesnáším, protože je považuji za nejsnazší a nejlacinější způsob budování napětí a strašení... 70 - 80 % (08.09.2016)

Společně s prvním Saw se jedná už o 6. Wanův horor a 5. za posledních 10 let a řeknu vám že už je to docela i poznat. Druhý díl tímhle trošku trpí, protože paradoxně nejlepší scénou zůstává kytarový Elvis. Zbytek už začíná trošku splývat, abych to vysvětlil atmosféra tam pořád je a člověku není zrovna nejlíp. Hlavně tedy ve scénách kdy některá z postav musí být sama v místnosti, ve které je strašidlo. Film je zbytečně dlouhý a podruhé sledujeme vlastně úplně to samé. Insidious se snažil ve druhém díle děj rozvinout. Tady sledujeme vlastně jen druhý případ Warrenových. 75% (02.09.2016)

Historie se opakuje, budu se opakovat i já. Jo, pořád to skvěle vypadá, super výprava, dekorace, kostýmy, kamera, triky, masky, atmosféra sedmdesátek parádní. Formálně kope film ligu mistrů, poklona, nazdar. V hororu bych ale rád zažil i jinou atmosféru, než tu fajn sedmdesátkovou... Scénář člověka opět krmí vykastrovanou vatou, tentokrát završenou patetickou momentkou, v níž Warren přes zabedněné dveře říká své osudové "miluju tě, ale musím to udělat" (za znění pohnuté hudby!) - smál jsem se, sorry jako. Nečekal jsem panoptikum multižánrových kýčů. Wanova hororová tvorba je kromě kvalitní audiovizuální stránky všeobecně charakteristická tím, že... prostě nestraší. V průběhu filmu snad stokrát někdo něco vidí/slyší/cítí a jde si situaci ověřit, načež dlouhá "napínavá" scéna končí náhodným bafnutím řvoucího bubáka/jiným náhodným kraválem. Poprvé to TROCHU funguje. Podruhé méně. Potřetí to začíná otravovat. Co to je za taktiku? Neleknul ses prvně, super, zkusím to samé zas? Závěrečný "souboj" pak působí napak dost zbrkle. Bubáci sami o sobě příliš děsu nenabízí - všechny rekvizity i démoni jsou tradičně přepálení tak hrubým způsobem, že vyvolávají pobavený škleb. Jasně, masky, kostýmy, CGI, vše OK, ale pořád jsem v postavičkách viděl spíš Máňu převleku na maškarní než cokoliv, z čeho bych měl zažívat nepříjemno. Za všechno vypovídá fakt, že nejvíce děsivý (zdaleka!) na celém filmu je namalovaný obraz ústředního démona. Nikoliv on sám. Věci nepomáhá ani pojetí některých klíčových scén, které by mnohem více zapadly do akčního fantasy spektáklu, než do filmu, jehož primárním účelem je vyprávět (protože podle skutečných událostí!) a děsit (protože horor!)... Sorry Wane, je to bída. (15.03.2017)

Aj napodruhýkrát nadpriemerná záležitosť. Wanov talent prináša slušné zlé zimomriavky, ajkeď tentokrát možno trošku prekombinovane. Film obsahuje strašidlá stvárnené rôznymi technológiami, a túto varibilnosť ja veľmi rád nemám. Každopádne ak si to pustíte ako ja, tojest poctivo po pólnoci, sám, so zhasnutým svetlom a slušným zvukom, tak je zážitok istý. Prvý Conjuring bol možno konzistentnejší, ale dvojka aspoň nie je ako cez kopirák, a zbytočným filmom nie je ani náhodou. (28.08.2016)

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)