V zajatí démonov 2

Klatě, proč mám tak ráda duchařské hororové filmy, ale zároveň nemůžu najít skoro žádný, který by se mi líbil a doopravdy mi přišel dobrý? Stejně jako v případě prvního filmu mě úplně nejvíc mrzí, jak rychle se Wan zbavil čehokoliv unikátního na zdrojovém materiálu a udělal z toho "hlasitý jump-scare počin Jamese Wana č. 123". Když si člověk najde skutečné nahrávky rozhovorů se skutečnými sestrami, srdce ho bolí z toho, jak zajímavý film by to mohl být, kdyby se tenhle duch objevil na plátně. Skutečné sestry vypadají na jednu stranu jako normální holky a na druhou jsou znepokojivé jak bič. Během rozhovorů s vyšetřovateli jsou uvolněné, usmívají se a vyměňují si potměšilé pohledy dost na to, aby divák pojal podezření, že si to celé vymyslely, ale rovněž produkují dostatek podivných úkazů na to, aby si některé vyšetřovatele omotaly kolem prstu. Zkrátka a dobře, kéž by tohle téma přišlo pod ruky "intelektuálnímu" filmaři a nikoliv hororovému rutinérovi. Ach jo. (25.10.2017)

Do teď jsem s wanovinama neměl problém, tedy žádná velká vášeň (hlavně mě fascinuje, jak mi všechny splývají a po pár dnech si z nich už prakticky nic nevybavím), ale slušnej řemeslnej standard, co rozhodně neurazí. Ale tohle mě od začátku do konce nesnesitelně nudilo, prostě x-tá wanovská várka nejokoukanějších duchařských klišé s řiďounkým příběhem (pod filmem jsou podepsaní čtyři (!) scénáristi) a přepálenou stopáží. Strašících scén tam sice bylo požehnaně, ale jedna jako druhá, žádné překvapení, ani lekačky na mě nefungovaly (což beru spíš jako plus, protože je nesnáším) a bylo utrpení vidět moje oblíbené herce, jak zoufale nemají co hrát. Nejlepší scéna - hraní Elvise na kytaru - paradoxně není hororová. (01.09.2016)

Neuvěřitelný, že tomu Wanovi to furt takhle vychází. Ten samej příběh, ty samý hororový postupy, berličky a fígle. Ale světe, div se, ono to zas a znovu funguje. Vaše předsevzetí toho, že tentokrát vás James už nenachytá, bere rychle za svý, a pokud ne už samotnej úvod z Amityville, tak následující strašení z londýnskýho předměstí vás zcela určitě přesvědčí o tom, že v sadech nebude nablito, nýbrž rovnou nasráno. Opět tu máme naprosto luxusní první polovinu, v níž to do vás režisér klopí ve velkym, přičemž prostoru na oddych vám daruje pouze minimální. Intenzita děsu nabírá na rychlosti a některý lekačky mají skoro infarktovou odezvu. Proto je strašná škoda, že po příjezdu Warrenových to citelně ztrácí tempo a nakopne se až v závěru. Nuda však rozhodně nehrozí - Wilson je sympaťák, Farmiga úžasná milfka a kromě několika odlehčených momentů baví hlavně kamera, která si s prostorem domu hraje opravdu famózně. Stavit tenhle snímek na piedestal Top hororů za letošní rok je samozřejmě ještě brzo, ale je fakt, že lepší konkurenci budete v našich kinech hledat jen těžko. Kvalitativně je to totiž srovnatelný s jedničkou. P.S. Mít doma ten hnusnej obraz, tak nespim. (90%) (15.06.2016)

Radši jsem se na to vůbec netěšil, jelikož jsem čekal na jistotu hraný vývar (podle mě výborné) jedničky. Ovšem nakonec se z toho vyklubalo jedno z nejfajnovějších pokračování za poslední dobu. Sice to víceméně opravdu je jen recyklát, ale nedá se svítit - James Wan umí lekačky jako málokdo (minimálně u třech z nich mi projel mráz snad celým tělem). A to lekačky jako takové čím dál tím víc nesnáším, protože je považuji za nejsnazší a nejlacinější způsob budování napětí a strašení... 70 - 80 % (08.09.2016)

Takže to co v jedničce - Poltergeist, Exorcist a k tomu zubatá jeptiška. Nemohu si pomoci, ale strašidelné to prostě není a závidím těm, kdo se báli. Mně přišla většina filmu k smíchu a korunu všemu nasadilo oblíbené trapné tvrzení: podle skutečné události. Snad tomuhle v 21.století už nemůže nikdo věřit! Atmosféra nefunguje ani když je ticho, ani když padají činely na zem. Prostě pohádka pro děti, kde se nakonec opět nikomu nic nestane. A to ten zaostřený kmen vypadal slibně! Já dávám dvě hvězdy jen za obstojnou kameru a za hudbu, čímž myslím Clash, Elvise ...a dobře, tak i Bee Gees. (09.09.2016)