Hrabě Monte Christo

Asi nejvěrněji (mnohdy téměř doslovně) natočená filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího. Hrabě Monte Christo je vystavěný na idejích romantismu a toho se drží i filmoví tvůrci. Tragická a nenaplněná láska, výjimečný osud dlouhodobě žalářovaného, vzpoura proti onomu nepřátelskému osudu, vnitřní rozervanost... K tomu režisér Robert Vernay přidává postavu a vzezření ženského idolu Jeana Maraiseho, taktéž s romantickými prvky ve stylu oblékání... Dumas však tvořil především pro široké masy (byl nejčtenějším - a také velmi bohatým - autorem své doby) a tak sepsal osudy Edmonta Dantése alias hraběte Monte Christa především jako dobrodružný román, sice na základě historických faktů a se spektrálním pozadím doby (známá je jeho tvůrčí spolupráce s historiky), ale pořád s rastrem čtivosti a prožitku čtenáře... (tomu odpovídají i romanticky ozvláštněné výjimečné dějové peripetie...) A duch Dumasova Monte Christa se dá nalézt i v této nadmíru povedené adaptaci... Tohle je zlatý fond francouzské kinematografie... (27.09.2008)

Klasická adaptace klasického románu. Jsou filmy, kterým jejich stáří propůjčuje zvláštní nostalgické kouzlo, neboť patina doby, o které vypráví, je násobena patinou doby, ve které vznikly - a kdysi se mi zdálo, že "Hrabě Monte Christo" s Jeanem Maraisem v hlavní roli se mezi tyhle klenoty nezařadil ... že vyprávění je trochu zkratkovíté, zjednodušené a povrchní - jakoby ustrnulo v čase a ztratilo tak kontakt s progresivním jedenadvacátým stoletím. Nicméně teď znovu objevuji jeho starosvětskou poctivost a cit pro SPRAVEDLNOST, neboť pomsta (na rozdíl od knižní předlohy) není přemrštěná, ale zcela adekvátní ... a nesráží tak mé sympatie k Edmondu Dantèsovi jakožto neprávem vězněnému kapitánovi obchodní lodi Faraón. Krom toho poznenáhlu přibývá dní, kdy mě milé jedenadvacáté století silně irituje, neb se mi zdá, že naše "západní" civilizace to se svými pozoruhodnými, prý liberálními nápady silně přehání - a kope si tak vlastní hrob pozlacenou lopatou. Tudíž se ráda ohlížím do filmové minulosti za oněmi zromantizovanými a zidealizovanými časy, které ctili tradičnější pohled na lidské společenství - a kdy láska a čest a právo nebyla jen prázdná slova. (26.11.2012)

Monte Christa mám zafixovaného jako nasraného chlapa, kterého žene pomsta. Muže, který přežije jen díky čiré nenávisti. Ta nenávist z této verze nečiší...Jean Marais i samotný scénář mi přišel bez náboje, jako pouhý odvar nenávistného a neoblomného Monte Chritsta v podání Chamberlaina. Trochu zklamání... (18.10.2012)

Dle mého soudu jde o dost přeceňovaný snímek, protože v něm hraje Jean Marais a toho se přeci nesluší kritizovat, že ano... Já to vidím tak, že herecké výkony, včetně Maraisova, jsou toporné, vládne zde patos, film knihy znalého diváka nudí a někdy i irituje. Proč ve tříhodinové adaptaci je doslova vypreparována postava jménem baron Danglars (jméno je zde sice užito, ale je zasazeno do úplně jiného kontextu)? Proč v pasáži z pevnosti If není alespoň naznačeno, že mladý Edmond zde nabyde skrz starého abbého rozsáhlé vzdělání, díky němuž především dokáže pak vykonat tak promyšlenou pomstu? Zato úvod románu (před Dantesovým zatčením) úplně nesmyslně zabírá třetinu filmu!!! Scény, kdy svým obětem prozrazuje svou pravou totožnost, bohužel postrádají sílu a osudovost, kterou by měly disponovat. Některé pasáže jsou sice téměř doslovné, jenže to je právě na škodu - vznikají tak díry v ději, protože jiné, stejně významné momenty z knihy zde chybí a příběh ztrácí na působivosti. Je samozřejmě jasné, že tak rozsáhlý román do celovečerního filmu vměstnat nelze, ale je ostuda pro francouzské tvůrce, že Britům se v adaptaci s Richardem Chamberlainem z roku 1975 podařilo do o polovinu kratšího snímku nasázet dvakrát více, a hlavně použít zajímavější momenty z předlohy a nevynechat jednu z hlavních postav... Pro mne zklamání za 50% PS: Zajímavost - v obou asi nejznámějších celovečerních verzích, které zde srovnávám, ztvárnili roli Hraběte Monte Crista homosexuálně orientovaní herci... (26.05.2013)

První barevná filmová adaptace románu. Film (dvoudílný jako kniha) přibližuje Dumasovo dílo, pro všechny jeho čtenáře může být vizualizací představ, jež si - tak jako já - během čtení o Edmondu Dantesovi učinili. Pozdější adaptace, neměly vždy nejštastnější ruku na výběr hlavního představitele (rozhodně ne Depardieu, i když Donutil jej dabuje skvěle) (21.05.2023)