Hrabě Monte Christo

Podle mého názoru jde vůbec o nejlepší zpracování, které u mně těsně poráží taktéž velmi zdařilou verzi z roku 1998 s Gérardem Depardieurem v titulní roli. Hlavní devízou této adaptace je především Jean Marais, jehož ztvárnění hrabětě Monte Christa považuji za nejsympatičtější a dle předlohy nejlépe vystihnuté. Dalším plusem této adaptace jsou pak dobové kostýmy, naopak hudba se mi zdá nevýrazná a dosti necitlivá. Po dějové stránce si autoři filmu vyhráli s postupnou pomstou Edmonda Dantese téměř tak (až na několik vedlejších epizod), jak ji vymyslel a popsal mistr Dumas. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že by film snesl ještě dalších 30 minut. V nich by mohla být například zakomponována postava barona Danglarse, kterého autoři filmu, což naprosto nechápu, zcela opominuli. Závěr mi přišel zbytečně urychlený: postrádal jsem zde finální konfrontaci Monte Christa s Mercedes. Stále si však myslím, že by tato perla světové literatury mohla mít ještě propracovanější filmovou verzi, ačkoliv se tento snímek spolu s jeho mladším kolegou z roku 1998 velmi přiblížil mým představám. Proto dávám "jen" 4 hvězdičky. (09.09.2007)

Když se dívám na všechna ta kladná hodnocení, přemýšlím, zda-li jsme všichni viděli tentýž snímek. Dle mého názoru jde o absolutní zpronevěření se knižní předloze, což v tomto případě nemohu odpustit. Zatímco seriálu z roku 1998 s Gérardem Depardieu odpouštím obzvláště díky výborným hereckým výkonům, výpravě a skvělé hudbě těch několik dějových nepřesností (a neuvěřitelně přeslazený neknižní konec), této snůšce nesmyslů, které kromě jediného dobrého herce vše výše jmenované chybí, dávám bez výčitek jednu hvězdu. (10.09.2007)

Ano, tohle zpracování je klasika, ale přeci jen je na ní znát doba, kdy byla natočena. Všechny postavy dnes působí poněkud divadelně a dobou postižen je i hudební doprovod. Dodal bych jen, že bych urazil ruce technikům z Barrandova za příšerný přepis této jinak stále dobré adaptace. Nebo jim Francouzi prodali takto ojetou kopii či videozáznam? To bych se divil. Takhle vypadaly přepisy z filmů na video, když jsme dělali amatérský přepis z filmů 16 mm videokamerou přímo z plátna ke konci osmdesátých let minulého století. Malíři mají tu výhodu, že jim žádný technik nemůže zprznit jejich dílo, pouze v reprodukcích fotograf a tiskař, pokud je to takový neumětel jako ti barrandovští. Škoda, že na to není nějaký paragraf. (09.02.2014)

Klasické ztvárnění jednoho z nejlepších románů Alexandra Dumase staršího plně postihuje základní romantickodobrodružnou linii stejnojmenné literární předlohy. Asi nejlepší Mareho herecká kreace v celé jeho kariéře se stala ztělesněním ideálu romantického hrdiny bez bázně a hany, který si však za všech okolností zachovává schopnost věcného uvažování a nadhledu. Scény z vězení, tragédie napoleonské Francie, pohyb na hranici tehdejšího polosvěta i podsvětí, k němuž pairové orleánské Francie nemají zase tak daleko, ideál lásky, ale i projev praktického života, to všechno se ve velkém kaledoiskopu střídá v dovedně aranžovaném pásmu scén, strhujícího děje i tajemných kulis. S jistou nadsázkou lze říci, že míra nadčasového prolnutí románu a filmu je plně srovnatelná s proslulými českými adaptacemi Verneových děl z šedesátých až osmdesátých let minulého století. (Osobně si myslím, že by se v tomto případě jednalo o příiš přemrštěnou nadsázku). (01.03.2008)

Nesmrtelná pohádka pro romantické duše každého věku o tom, že spravedlnosti je možné dosáhnout už zde na zemi, že pomsta je možná a sladká, zvláště má-li mstitel k dispozici neomezené prostředky, takže je něco jako sám Pán Bůh... Krásné a věrné zpracování Dumasova románu, některé detaily jsem však ve filmu postrádala. (To je ta nevýhoda všeobecně známé a oblíbené předlohy, že divák se pak chová jako tříleté dítě, které se dožaduje, aby pohádka byla i po padesáté vypravována stejně jako poprvé!) (18.02.2017)