Pépé le Moko
Réžia:
Julien DuvivierScenár:
Henri JeansonHudba:
Vincent ScottoHrajú:
Jean Gabin, Mireille Balin, Gaston Modot, Marcel Dalio, Line Noro, Gabriel Gabrio, Saturnin Fabre, Gilbert Gil, Roger Legris, Jean Témerson, Lucas Gridoux (viac)Obsahy(1)
Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.
V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu.
(oficiálny text distribútora)
Zaujímavosti (10)
- Kasba znamená pre Pepého (Jean Gabin) nedobytnú pevnosť, azyl či labyrint, no zároveň aj väzenie. Jeho snová cesta do prístavu je aktom sebaobety, ktorá sa ako refrén vracia v Carného slávnejších filmoch Le Jour se lève (1939) a Le Quai des brumes (1938). (Biopler)
- Ženská postava Gaby (Mireille Balin) nie je femme fatale, ale projekciou Pépého (Jean Gabin) nostalgickej túžby po Paríži. (Biopler)
- Príbeh sa zameriava skôr na gangstrov ako na prácu polície, čo bolo netradičné vo svojej dobe. Spoločným rysom filmov tej doby bola morálna nejednoznačnosť a chýbajúca akcia, ktorá skôr uvoľňuje priestor pre budovanie atmosféry. (Biopler)
- Dielo je dôkazom ako je poetický realizmus, čo sa týka vizuálneho štýlu, strateným spojivkom medzi nemeckým expresionizmom a americkým filmom noir. (Biopler)
- Snová cesta Pépého do prístavu je jedinou v snímku, ktorá bola natočená skrz zadnú projekciu. (Biopler)
- Julien Duvivier obdivoval nemecký expresionizmus 20. rokov a týmto filmom patril k iniciátorom vzniku poetického noiru vo francúzskej kinematografii, nesúcemu akoby nemeckú pečať. (Biopler)
- Krátká sekvence z tohoto filmu se objevila ve snímku Člověk proti zkáze (1989) – film běží v kině těsně předtím, než je vyhlášena mobilizace Československa. (Přemek)