Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.  V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (33)

evapetra 

všetky recenzie používateľa

Nechala jsem si hodnocení filmu uležet do druhého dne a došla jsem k tomu, že mi sice z hlavy nevyšuměl, naopak některé scény se mi vybavují velice živě, avšak jsou to ty, u kterých jsem si říkala, že se tam poněkud plýtvá s emocemi. To se týká romantické linky, jejíž opravdovosti jsem jaksi nebyla sto uvěřit. Trochu tomu filmu pomáhá prostředí úzkých, křivolakých uliček starého Alžíru, leč toho skákání mezi střešními teráskami mohlo být trochu více, to by tam ale asi musel hrát Belmondo. U J. Gabina mi více sedí ta podoba moudrého a rozvážného muže z jeho pozdějších filmů. I tady hrál dobře, pokud zrovna neromantizoval. ()

Cimr 

všetky recenzie používateľa

Gabin je fajn, závěr pěkný a skvělá je i tísnivá atmosféra Kasby. Vůbec vše, co je na tomto filmu francouzské, je dobré. Ale ty ,,americké atributy" - jako především plytká krimi dějová linka, na níž je příběh Pépého jakž takž namontován - to zas až tak úchvatné není. Zjistil jsem, že mi nějak vadí filmy, jejichž prvním záběrem je místnost plná mužů v kloboucích. ()

Reklama

kaylin 

všetky recenzie používateľa

Jean Gabin zde ukazuje své mistrovství a onu ležérní polohu, kterou mu ale snadno sežerete, stejně jako tu polohu romantickou. Film sám o sobě ale není tak unikát ní, prostě jen skvěle zachycuje místo a vztahy mezi jednotlivými postavami. Fatální konec se pak zdá nevyhnutelný a člověk si pak až řekne, co všechno je možné udělat z lásky, respektive její ztráty. ()

raroh 

všetky recenzie používateľa

Ornamentální kolorit a gangsterské prostředí je tu pojat v kontrastu k Paříži (o které se ale jen mluví). Obojí už ale nikdy nebude tím, jako bylo kdysi (vlastně konec kolonialistického období předznamenáno poněkud prorocky) Je zároveń tím, co mě, co mě stále a stále uchvacuje (Maroko s Dietrichovou a Casablanca míří k podobným zdrojům), přesto oko a ucho znalce vidí a slyší (ale nejen folklor, i skvělá Gabinova píseń a operní arie vysloužilé zpěvačky) víc než v konkurenčních projektech. Špína, hazard, zároveň klasická gangsterská romantika (Gabin je hodně sympatický darebák), kterou tolik filmaři milují a já ji vždy podlehnu. ()

Padme_Anakin 

všetky recenzie používateľa

Filmový Pépé se mi ohromně zamlouval, elegantní chlapík s okouzlující přitažlivostí. Pravdou však je, že v reálném světě bych ho netoužila potkat, výčet jeho zločinů byl hodně dlouhý a k sukním měl také příliš kladný vztah.. Jeho faktické uvěznění v Alžíru ve čtvrti Kasba, nemožnost vrátit se domů, jeho teskná touha po domově, resp. rodném městě, tuším násobilo jeho nový vášnivý vztah s Gaby.. No a vidět Jeana Gabina zpívajícího na terase, rozesmátého, šťastného bylo pro mě velké potěšení.. Za zdařilý závěr a s přimhouřením oka dávám čtyři hvězdičky.. ()

Galéria (29)

Zaujímavosti (10)

  • Príbeh sa zameriava skôr na gangstrov ako na prácu polície, čo bolo netradičné vo svojej dobe. Spoločným rysom filmov tej doby bola morálna nejednoznačnosť a chýbajúca akcia, ktorá skôr uvoľňuje priestor pre budovanie atmosféry. (Biopler)
  • Julien Duvivier obdivoval nemecký expresionizmus 20. rokov a týmto filmom patril k iniciátorom vzniku poetického noiru vo francúzskej kinematografii, nesúcemu akoby nemeckú pečať. (Biopler)

Reklama

Reklama