Bedári

Tak jako k Haškovu Švejkovi ilustrátorsky patří Lada, tak k filmovému zpracování Hugova slavného a dodnes živého románu patří tento skvělý film. Dokázal zachovat vše z jeho kladů a prakticky zcela odstranit jeho problematická místa (např. esej o dějinách pařížské kanalizace). Sága o velkém vnitřním duchovním přerodu muže, který se jako galejník dostal až na dno společnosti, aby, stále stíhán, zpochybňován a ohrožován všestranně až po své holé přežití, dospěl až k pochopení, překonání sebe sama. Fantasticky je vykreslen i svět Hugova monarchistického mládí, v téměř dokumentární podobě je zachycen i jeden z četných pučistických výbuchů doby občanských liberálních revolucí. Pro diváka se dílo v nejlepším smyslu slova "valí" jako veletok v před až k svému zákonitému vyústění. Gabinova herecká genialita v této roli zřejmě nalezla největší a i vnitřně nejzajímavější prostor; je tu také proto nejvíce patrna i pro nejlidovější diváky. Jedno zůstává nepochopitelným: Proč film-román, jehož námět se stal základem světově úspěšného, klasického stejnojmenného muzikálu, již dávno nebyl převeden do DVD nosičů? (06.03.2008)

Já mám Gabina taky rád a vůbec bych ho nechtěl srovnávat třeba se Stallonem, jen mě napadá otázečka, proč, spousta zdejších nafilozovělých, mnohdy rádobyinteligenrtních diváků má názor, že Stallone, Arnold nebo spousta dalších nejsou herci, neboť mají jeden jediný výraz v ksichtě, zatímco Jeanu Gabinovi totéž prochází? To bych rád věděl. (27.11.2013)

Dlouho, dlouho jsem si myslela, že toto zpracování Bídníků nikdo a nic nepřekoná. Pak jsem uviděla ty Hosseinovy a zjistila jsem, že je to pravda. Pomalu tekoucí děj, který ale ani chvíli nestagnuje, výborné herecké výkony a mnoho citlivě dojemných scén. Tento film mě dokáže vtáhnout do děje, cítím bídu bídníků i revolučního ducha barikádníků. A scény z barikád jsou vůbec jedny z nejpovedenějších, snad i díky Jimmy Urbainovi v roli Gavroche. Bourvilův Thenardier je nádherně slizká a úlisná svině. Blierův Javert sice neměl takové fyzické dispozice pro roli jako Bouquet díky svým ústům, ale přesto ve mě vyvolal potřebu nenávidět ho a útrpně si povzdechnout nad jeho koncem. Gabin výborně hraje Valjeana. A skutečně hodně dlouho pro mě byl Gabin jediným možným Valjeanem. Ale po zhlédnutí Hosseinových Ubožáků je mým "osobním" Valjeanem Lino Ventura, ten jako kdyby roli nehrál, jako kdyby Jeanem Valjeanem skutečně byl. Jen podotknu, že zpracování s Belmondem má s Hugovou předlohou tak pramálo společného, že se neodvažuji srovnávat. A z úcty k jinak bezchybnému Depardieu raději pomlčím o verzi z roku 2000. O americké představě o Francii začátku devatenáctého století se raději zmiňovat nechci. (01.06.2011)

Když v roce 2012 vyšla další z mnoha adaptací Bídníků v muzikálové podobě, řekl jsem si, že si musím tenhle známý příběh připomenout. Na muzikál jsem se dívat nechtěl a žádný z předchozích pokusů jsem si už pořádně nepamatoval. Proto jsem se mrkl rovnou na nejlépe hodnocenou verzi s Jeanem Gabinem z roku 1958. Dobře jsem udělal, film je skvělý a splňuje dle mě vše, co by měla zdařilá filmová adaptace literární klasiky splňovat. Chválit bych mohl jednu složku za druhou a trvalo by to dlouho. Mám jen jednu drobnou výtku. Vypravěč byl zbytečný. Jean Gabin je skvělý herec a nikdo mi nemusí popisovat, jak se cítí. Poctivé čtyři hvězdy a další z celé řady adaptací už vidět nepotřebuji. (15.05.2020)

Výborný Jean Gabin...a jinak nic. Zub času zapracoval, a tak tu máme rozvláčný a přitom dosti nekompaktní příběh. Působí to tak trochu jako kdyby se z výpravného filmu rozstříhaly pruhy a některé se vyhodily. V první polovině to ještě tak nějak drží spolu, ale druhá už je sled zmatených scén, které sice znalec díla poskládá, ale styděl by se to takto míchat i pejsek s kočičkou. (17.02.2013)