Komisár Maigret zúri

Nádherně flegmatický vyšetřovatel v podání Jeana Gabina nešetří ironií a nadhledem, i když mu v revíru řádí americké podsvětí. On to vlastně tak úplně jeho revír není, protože oblast u Severního nádraží patří komisaři Verdieuxovi. Ale s tím se Maigret nikdy příliš nezalamoval. Byť mým osobním Maigretem je Cremer, musím konstatovat, že tenhle se Gabinovi obzvláště povedl. Co se obzvláště nepovedlo, je parafráze českého dabingu. Všichni zúčastnění by zasloužili umělecký trest smrti, ať jdou raději pást husy, tam toho snad tolik nezkazí. (01.07.2012)

Můj třetí Maigret s Jeanem Gabinem a byla to trefa do černého, nemám co vytknout a vlastně ani nechci.. Já prostě a jednoduše řečeno souzním.. To, jakým způsobem vede vyšetřování, všímá si detailů, rozdává úkoly, umí být neústupný (ve správnou chvíli) a zároveň shovívavý (ve správnou chvíli), mě zcela okouzlilo.. A pak taky Jean Gabin, no.. výborný.. (20.04.2020)

Známý komisař, který má v hlavě podrobnou mapu Paříže, začne vidět rudě až ke konci. A dle mého to není kvůli drzosti italo-amerických gangsterů, ulhaným svědkům, diplomatickým incidentům a imunitě chránící bídáky. Stačí se podívat na Bertrandka, který dráždil i komisaře Juvea a je jasné, že s tímhle materiálem se pracuje velmi těžce a je potřeba k němu projevovat shovívavost stejně jako k amatérským zločincům.. Gabin, přikrajující si chapadlo organizovaného zločinu k načepovanému ležáku bez pěny, je bezpochyby dynamem vyrábějícím stejnosměrné charisma, jenže tady ho Grangier vyslal do případu, který nemá sebevědomí a s potenciálem neo-noiru jen tak koketuje.. (04.01.2024)

„Zakopeme vojnovú sekeru?” • Francúzsky komisár Maigret, vskutku začína hrať veľmi »nebezpečné hry« s americkými predstaviteľmi organizovaného zločinu, ktorí predovšetkým dorazili do Francúzska snáď iba kvôli tomu, aby si teda vyriešili i nejaké «nevybavené účty» s dotyčnou osobou, a to konkrétne v mimoriadne mozaikovitom príbehu, ktorý sa postupne začína odvíjať možno až cezpríliš zaujímavým spôsobom, alebo na úvod skrátka treba za všetkým hľadať najmä akéhosi zvláštneho chlapíka v čiernych okuliaroch, ktorého počas jedného večera neznámi páchatelia z prichádzajúceho auta značky Chevrolet, znenazdajky len tak z čista jasna postrelia, aby ho povedzme hneď vzápätí zase iné odchádzajúce auto značky Citroën, z daného miesta činu ihneď odviezlo, nevedno kam na neznáme miesto, pričom akýmsi očitým svedkom týchto podivuhodných udalostí, nebol vari vonkoncom nikto iný, ako práve miestny inšpektor Lognon, ktorý sa ako vôbec prvý púšťa do tohto extra zamotaného prípadu, ale nakoľko si zatiaľ netrúfa pokračovať vo vlastnej réžii, tak príde o pomoc požiadať naprosto vychýreného komisára Maigreta! • Na režisérskej stoličke došlo k »náhlej zmene«, keď J. Delannoya, zrazu vystriedal G. Grangier, kedy sa mi v mojej mysli akosi mihotalo, že to zrovna v tomto konkrétnom prípade asi nebol úplne najlepší nápad, pretože podľa mňa už Maigretovi pomaličky dochádzala celková energia, čo sa totižto týkalo samotného vývoja jeho charakteru, ktorý bol zrejme pozliepaný na viacero spôsobov na spôsob zmiasť potenciálneho diváka, až sa v samotnom dianí pravdepodobne predsa trošku strácal i ústredný predstaviteľ v podaní Jeana Gabina? • Za to ale vo vedľajších úlohách si nebolo nemožno nevšimnúť niekoľko známejších tvárí, čo je napokon i dostatočná satisfakcia pre to, aby som rozhodne ne[o]ľutoval svoj voľný čas, strávený pri tomto titule: Maigret vidí červenú... • V rámci celej «maigretovskej trilógie», by som ako prvé - vyzdvihol: bravúrny, herecký prejav J_G! Najlepší v dvojke. Potom v jednotke. A na koniec v trojke; presne podľa aktuálnych dojmov. • A mimochodom; všetky diely nasnímal renomovaný kameraman: L. Page; z jeho strany naozaj špičková kompozícia obrazu. (23.01.2024)

Přidávám společný komentář k filmům Komisař Maigret zuří a Maigret klade past, viděným bezprostředně po sobě. V obou případech mé hodnocení zásadně ovlivnil dabing, zatímco novější Komisař Maigret zuří s novým dabingem (Schánilec, 2003) je nudná záležitost typické krimi, která nemá pořádně o čem vyprávět, a na niž ihned zapomenete a není problém u ní opakovaně usnout, starší Maigret klade past s výborným Zlatomírem Vackem a celou dabing partou z ČST Brno je zábavný, veselý i napínavý (kombinace jadrného humoru, bodrého vyšetřovale a archaismů nejvíc připomene nejlepší příběhy rady Vacátka). Zase se ukazuje, že 50 let starý film nelze nadabovat v dnešní mluvě. Ty skvělé dialogy, dnes už nepoužívaná slovní spojení, slovní humor, to je vše, co se podařilo v původní úpravě a nepodařilo v nové. K nové jazykové úpravě filmu Komisař Maigret zuří bych ještě dodal, že film je tvořen původní stopou, ve které se mluví francouzsky, ale i někdy anglicky, Zatímco francouzské pasáže jsou předabovány částečním překrytím češtinou, anglické dialogy zůstaly nepřeloženy a film neobsahuje žádné titulky. (15.06.2014)