Bosch

Každý, kdo se po absolvování kurzů Slabikáře slaboduše nezarazil u Hery Potratů, Hangrgejsů či Padesátí odstínů neohrabaných sexuálních fantazií padesátiletých vepřovic ví, že sáhnout po Míšovi Konelym znamená sáhnout po tom nejlepším, co bylo v žánru napínačů a detektivek v posledních padesáti letech vyprodukováno. Úžasný vypravěčský talent, dokonale lahodná stylistika, fantastické a originální zápletky a až genitální propracovanost děje, přesně takhle by měly vypadat bestselery v ideálním a moudrém světe bez slaboduchých dětí, vypatlaných patnáctek a tupých a nadržených starých panen. Naštěstí však konečně začínají dostávat reálné vizuální kontury i masturbační fantazie všech soudných čtenářů! Když v roce 2002 senilnějící Klint a egoistický Helgeland dokurvili Míšovu jinak famózní Krvavou stopu změnou pachatele a hlavně obsazením Blbějšího do role masového vraha, což je asi tak stejné fopá, jako by hrál Hanibala Lektra Lůj Definé, vypadalo to s dalšími filmy dost na poševní ústí. Pak však zaplaťSatan přišel Advokát, kterého už Míša nepustil lehkomyslně z ruky, a tak si dnes konečně můžu na obrazovce pocákat xicht svého nejoblíbenějšího detektiva všech dob, mimochodem i naprosto skvěle vykástingovaného, a už se mi tolik nebudou xobě lepit stránky v knihách. Těch s Bošem je dnes 22, tak doufám, že tento skvostný seroš bude mít minimálně dvakrát tolik dílů než třeba buzerantské Glí nebo ultrablbá Veronika Mars, ať se nemusím tolik bát, že žiju výhradně ve světě vyteplených lopat. První řada byla excelentní kompilací Parku ozvěn a Města kostí, druhá bude složena z Pádu, Posledního kojota a Kufrového tanga. Ohledně třetí jsem zrovna poslal Míšovi mejla, že chci okamžitě Devět draků, což je DMSM ten nejlepší Boschský kousek, a jestli ne, tak verbala kurevsky nasere. Snad ještě víc, než ten místní pokrytecký madarký buzerant (POMABU), který mě na jedné straně láká, ať mu jedu dělat negra do Varů, ale v zaplaceném celostátním píárku prohlásí, že jsem tu jen velkoryse trpěné zlo. No, Michal snad takový pičus nebude a něco takového si nelajsne! (09.08.2015)

První série se opravdu povedla. Titus Welliver je nejlepší možný Harry Bosch, míchání zápletek z několika románů funguje a i když seriál nedokáže tolik strhnout jako Connelyho knížky, bavil jsem se velmi dobře. Sympatická dávka temné old school kriminálky se zatraceně charismatickým hrdinou - co víc si přát? 80% P.S. Co nejdřív další sérii prosím! Druhá série zvyšuje laťku. A Sedmá z devíti je pořád kus! Chci trojku! 90% (22.03.2016)

Zase jednou po čase po skončení seriálu chrochtám blahem jak to malé selátko. A při tom stačilo po první sérii změnit opravdu jen málo. Vysadit hloupou dějovou linku s masovým vrahem a vsadit na jednoduchost a přímočarost. Sice opět dvě linie, ale mnohem uvěřitelnější a řekl bych i ucelenější. O kvalitách tohoto seriálu svědčí nejlépe fakt, že jsem poslední díl dal dokonce i s anglickými titulky, což se mi stává opravdu jen ve výjimečných případech, silné, seriálové závislosti. Tohle byl jeden z nich. Co dokázal Stellan v Riverovi, to stejné platí pro Tituse a jeho Bosche. Perfektní a dokonalé představení, které mě uspokojilo na 110 procent. (18.03.2016)

První i druhou řadu jsem si dala prakticky naráz - tedy je jasné, že mě to chytlo. A postupně jsem si zvykla i na Wellivera, což zase tak snadné nebylo, do prvoplánově sympatického chlápka mu chybělo z obvyklých atributů snad všechno. V první sérii šlo o dopadení psychopata, druhá se mnohem víc soustředila na střeva policejního sboru. Že by to bylo nějak extra napínavé, se sice říct nedá, ale síla tohoto seriálu vězí v něčem jiném - ve více než dokonalém psychologickém rozboru jednotlivých postav (kromě titulního Harryho Bosche, mám na mysli zejména ještě skvostně podané drama kolem rodiny policejního šéfa Irvinga) a ve skvěle a úsporně napsaných dialozích. Jenom úplně nerozumím tomu, proč je tento seriál na ČSFD anoncován jakožto mysteriózní - když mysteriózního na něm není zhola nic. Spíš naopak, je to čistokrevná kriminálka s velice lidskými osudy. (06.08.2016)

Kam se hrabe True Detective. Popravdě si už ani nedokážu pořádně vybavit co se v jeho průběhu dělo, za to na Henryho Bosche nezapomenu dlouho. Příběh nekompromisního a egoistického policisty mě zaujal už od prvních vteřin a se stejným nadšením jsem sledoval i ten poslední. Děj, hlavní i vedlejší postavy jsou super a celkově na americkou produkci seriál, který je potřeba si hýčkat. (07.10.2015)