Gwaenchana, sarangiya

Už hodně hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy?), abych byla spokojená s úplně celým seriálem. Od začátku do konce mě nadšení nepustilo a já se poslušně každý týden těšila na další díly. Zamilovala jsem se do hudby, která úžasným způsobem doplňovala každou scénu, zamilovala jsem se do všech postav, cítila se s nimi jako s kamarády a hrozně to s nimi všechno prožívala – smála se i brečela. Není ani jeden debilní zvrat, u kterého byste protáčely oči v sloup a říkali si, že tady to zrovna scénáristé nevychytali. Všechny postavy se chovaly v rámci svých charakterů s ohledem na jejich minulost. Pochybuju, že v dlouhodobém horizontu znovu narazím na takový skvost. Tvůrci se zde nebáli mluvit a zobrazovat častokrát opomíjená, až taburizovaná témata, jako je sex, různé sexuální narážky tu z úst postav běžely jak na jezdícím pásu a psychické poruchy – jak se takovém psychicky narušenému žije, jak to přijímá jeho nejbližší okolí? Opravdu, tenhle seriál mě zasáhl a hodně dlouho bude jedničkou v mé síni seriálové slávy. Ale aby tohle všechno fungovalo, museli i herci hrát na výbornou a určitě je všem jasné, že jejich výkony takové byly. Všech. Bohužel (bohudík?) tentokrát nemám absolutně nic, co bych vytkla. Jo In Sung a Gong Hyo Jin měli mezi sebou skvělou chemii, že byste jim všechno sežrali i s navijákem. Nemá cenu tu vypisovat další herce, jen bych pěla chválu. Takovýto seriál je přesně podle mého gusta. Je to 100%. Přeloženo. (12.09.2014)

Tušila jsem určitý potenciál už z obsazení hlavní dvojice, protože všechny dramata, ve kterých jsem Gong Hyo Jin viděla hrát, byla super a nikdy nezklamala. A Jo In Seong taky vždy dokázal zaujmout a přesvědčit a tady tomu nebylo jinak. Postavu spisovatele Jang Jae Yula jsem si prostě zamilovala a, i když Ji Hae So byla komplikovanější, taky se mi líbila, protože je to atypická hlavní hrdinka. Celkově tohle drama je originální a hodně překvapivé. Takovýto vývoj bych nikdy nečekala a přiznávám, že po odhalení prvních indicií ohledně Kang Woa, jsem pořád nevěděla, jak se věci mají, protože už tolikrát jsem v dramatech viděla neuvěřitelné věci, téměř zázraky, takže i zde jsem byla na pochybách, jak se věci mají, zda autoři chtějí jen zmást či co, ale bylo to skvělé! A poslední díl byl přímo boží!!! A to se taky často nestává spokojenost od začátku do konce :-D (16.10.2014)

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka. (30.10.2014)

"Jak můžu Jang Jae Yula vrátit do opravdového světa kde žiji, místo toho abych ho nechala žít v iluzi, že Kang Woo existuje?" Úžasné myšlenkové pochody. Konečně se ke Kong někdo hodil a NE jen tak někdo, ale In-seong Jo. Jinak dvě takové perličky: Když se Jang Jae Yulova matka kouká na televizi je tam scénka ze seriálu That Winter the Wind blows, kde In-seong Jo hraje. A když si Ji Hae So čte knihu je to kniha Dřív než půjdu spát, kterou jsem četla a doporučuji. Uvědomila jsem si, že je opravdu těžké žít v chudší korejské rodině, všichni jsou na sebe až moc závislí. Jeden z kvalitních seriálů. Pokud budete chtít doporučení tak It's Okay, protože všichni na tomto světě jednou určitě docílí vykoupení. (18.12.2014)

Co k tomu napsat, abych dokázala tím nejlepším způsobem vyjádřit své pocity? A kde jen začít? Jak to vychválit, abych něco důležitého neopomenula? Já byla snad spokojená na 100%. Já prostě nemám co vytknout. Člověk si při sledování uvědomuje, že každý člověk si prošel určitou bolestí, která na něm mohla zanechat nějaké stopy, jen na někom to zanechá následky větší a potřebuje to řešit s něčí pomocí. Člověk se zamyslí nad tím, jak pohlíží na lidi s nějakým psychickým problémem... Obdivuji psychiatry a psychology, protože to musí být opravdu silné osobnosti. Zde nám to je podáno vtipným, odlehčeným způsobem. Každý z našich milých doktorů je tak trochu blázen a proto si je každý tak zamiluje. :-) Ať už šlo o ústřední dvojici, která byla nabytá energií nebo o psychiatra Dong Mina, který byl prostě kádr nebo o Soo Kwanga, který byl tak roztomilým spolubydlícím. Mě sedli úplně všichni, takže je zbytečné je vyjmenovávat. Pro mě velkým plusem, že se zde trpí (a přijde mi, že ne až tak moc) asi jen dva díly a to nejdůležitější, že konec je pěkně dotažený do konce - já totiž zrovna neměla náladu chytat něco v éteru a přemýšlet, co ten konec vlastně znamenal. :-D Ach a ten dokonalý soundtrack. Byla jsem toho tak plná, musela jsem si ulevit. Dokoukla jsem to teprve včera... hmm vlastně dnes ráno :-D (25.07.2015)