Tulák Archimedes

„Pitoreskní, že? ...je skvělý. Působivý zjev.“ Neodolatelně svérázný Jean Gabin v komediálním počinu dle vlastního námětu. Jeho tulák řečený Archimedes proplul celým filmem ve víru vtipných situací z tehdejšího života ve Francii, doprovázených spoustou hlášek, také zatančil a zazpíval! Dokázal pobavit nejen staré známé štamgasty hospodě, stejně jako boháče v luxusním bytě, ale jistě i spoustu diváků. Mou maličkost toto odpoledne nevyjímaje. Přesto Grangierovu filmu po více než 60ti letech od svého vzniku již občas (v mých očích) mírně docházel dech. Malé svérázné holduvzdání či spíše vzpomínka na válečné hrdinství o 40 let zpátky tvoří sice velmi hezkou závěrečnou bodku, ale jako celek postrádá nejen jakoukoliv myšlenku, ale i celistvější hutný příběh. I marně jsem čekal, že se Archimedes ještě znovu setká s novými majitely svého oblíbeného podniku (Bernard Blier se až hodně rychle vytratil ze scény..). Jako oddechovka na jedno zhlédnutí ale pěkný, jo. 60% (14.10.2020)

Tulák Archimedes je jednou velkou hereckou exhibicí Jeana Gabina. Ostatně tak byl celý projekt připravován, Gabin je dokonce spoluautorem námětu (v titulcích je uveden pod svým pravým jménem Jean Moncorgé). A sázka na jednoho herce se opravdu vyplatila, protože Gabin se ve filozofujícím bezdomovci opravdu našel. Celý film je vlastně sledem Archimedových příhod a máme tu pouze náznak příběhu (touha hlavního hrdiny dostat se na zimu do vězení), atmosféra staré Paříže je však příjemná, stejně jako herci, kteří sice pouze přihrávají Mistrovi, nicméně však vytvořili rozmanité figurky. Ať už je to Archimedův kumpán Darry Cowl, starý vysloužilec Noël Roquevert, žárlivý hostinský Bernard Blier a nebo bohatá panička Jacqueline Maillanová, kterou Archimedes svojí živelností úplně ohromí. A nejen ji, ale i diváky. (27.07.2008)

Tulák Archimedes má skutečně hloupoučký a strašně jednoduchý příběh. Prostě sledujete pár situací ze života jednoho tuláka. Taková zápletka se těžko roztahuje do celovečerního filmu a bohužel se to na tadytom filmu i dost podepsalo . Zpočátku to působí příjemným dojmem, ale ve druhé půlce už jsem se začal malinko nudit. Gabin si tu roli strašně užil, je to vidět. Jeho tulák má občas slušné hlášky a já nelituji stráveného času s filmem. Ale to všechno je prostě málo. Chtělo to když už to má být komedie, nějáké větší tempo a lépe zpracovaný příběh. Pod 3 nakonec tedy nepůjdu. 60 % (15.11.2016)

Tulák Archimedes je jemným i ironickým pohledem na život. Ne každý dokáže a především chce žít v každodenním stereotypním koloběhu "boje a práce", ve smyslu druhého Patočkova existenčního pohybu, jenž nás v daných strukturách ukotvuje a prodlužuje. Při průlomu vlastního omezení, jehož součástí je také přijmutí vlastní konečnosti, lze dojít k plnějšímu životu, byť samozřejmě hrozí pád zpátky, neboť je to jednodušší. Přijmutí všech důsledků své "rebelantské" volby však značí velkého ducha. Navíc, žije s nonšalancí, s touhou a vášní, otevřeně, nesobecky, přesto stále osobitě. Má to lehkou, svěží ironickou náladu, škádlivě nezdvořilou k vyššímu i střednímu stavu, k jejich opovržení spodiny. Hrdinou bytí je Joseph Hugues Guillaume Boutier-Blainville neboli Archimèdes (příjemný Jean Gabin), aneb život "nepřizpůsobivého" může být prožíván vznešeněji než životy a živůtky osob vážených, spořádaných. Z dalších rolí: Archimedův kamarád a opatrnější tulák Arsène (Darry Cowl), nový majitel hospody, panicky žárlivý, Pichon (Bernard Blier), jeho v mnohém bezstarostná ženuška Lucette (Dora Doll), z louže do blátíčka utíkající původní majitel hospody Grégoire (Paul Frankeur), jeho žena (Gaby Basset), hrbatý "obchodník" se psíčky Félix (Julien Carette), večírek smetánky na Hromnice pořádající Marjorie (Jacqueline Maillan), nebo pojišťovák Séraphin (Léonce Corne). Tulák Archimedes, to je ironie a radost ze života od začátku do konce. Aneb francouzská fenomenologie v praktickém použití. Příjemné představení. (02.05.2024)

Tulák Archimedes je niečo, čo by sme mohli nazvať sociálna komédia. Podobný pobuda a vycicávač energie (niekedy ale aj jej dodávateľ), ako napríklad Boudu z vody vytiahnutý. Ja mám bohužiaľ problém s elementárnou logikou, ktorá mi bráni naplno vychutnať neoddiskutovateľné kúzlo filmu. Archimedes bezpochyby smrdí, ale nikomu to nevadí, najmä scény v reštaurácii a na snobskom večierku z tohoto hľadiska dosť bijú do očí. Ale film vnímame očami (a srdcom), takže si to mnohí ani neuvedomia. Film, ktorý musel tešiť našu vládnu garnitúru, pretože ukazoval Francúzsko z jeho odvrátenej stránky. Ako som už inde spomínal, vyspelá demokracia sa zobrazovaniu svojich problémov nebráni. Film ale nakoniec stojí a padá na výkone hlavnej hviezdy, ktorá je tu oproti jej ďalšej kariére neobvykle odviazaná. Ten podtext je však značne alarmujúci a smutný. (02.03.2014)