Keď zvieratá snívajú

"Když zvířata sní, i doktora sní. Až se dívka osrstí, vezmi rozum do hrsti. Láskou zuby vycení, už jste oba ztraceni!" V rámci daných dánských možností sympatická, rachitická čůza versus seversky, až nelidsky nevlídné sychravo, co vám vleze až do trenýrek a způsobí tam husí kůži na vlkoulích. Chlupy pak stojí v pozoru, před šelmou bez dozoru. Otázka srovnávací: kdo měl svůj wolfcoming out těžší, resp. studenější? Vzdělaný anglický gentleman Lawrence Talbot honěný po anglickém venkově nebo podvyživená Marie, šikanovaná lopata z rybí konzervárny? A jaká je ideální léčba chronického osrstění, je-li zanedbané, protože rodinný lékař vám leží v žaludku? Je to injekce antilykantropických sedativ (© JASON_X) nebo spíš polibek od vašeho objektu animální touhy? Studené, odtažité, monstrózně bezútěšné a Sonia Suhl ve svém tápání ohledně vlastní identity velmi přesvědčivá. Shrnuto: záživný výlet do dánské ZOO. Až na ten výchovný LGBT+ záměr (zde je to + opravdu na místě :-)). Ten z toho čouhal jak chlupy z Mariiny podprdy. (19.09.2022)

Pomalá, príjemne natočená hororová dráma zo sympatického dánskeho prostredia, ktorej podľa môjho názoru trochu škodí spájanie s "Låt den rätte komma in", ku ktorému je od prvopočiatku prirovnávaná. Čo následne vytvára zbytočne veľké očakávania - a zároveň sklamania -, keďže na to jednoducho nemá potenciál (obsahový ani formálny) a ani nejakú iskru, vďaka ktorej by človek získal dojem, že naozaj sleduje niečo nevšedné. Myslím, že predkladať to ako komornejšiu / dospelejšiu / jemnejšiu variáciu na "Ginger Snaps" by bolo čestnejšie voči divákovi i samotnému filmu a nestrojilo by to ani také neopodstatnené vyhliadky. Čím ale rozhodne nechcem povedať, že by to bolo zlé. (05.01.2015)

Příběhu by sice slušely reálie odlehlého dánského venkova 18. nebo 19.století, ale zasazený do současnosti je o to zajímavější. Slastně pomalé filmové tempo, komorní, tíživá a melancholická atmosféra, podmanivá hudba, krásné severské exteriéry... Kýčovitý telenovelický romantismus říznutý trochou syrové brutality... Zlověstná choroba, která postihla jednu ostrovní vísku a o které se veřejně nemluví, ačkoliv všichni vědí... Zajímavé postavy oddaného, starostlivého otce a katatonické matky, paralyzované jakýmisi antilykantropickými sedativy... Trochu jsem u filmu vzpomínal na vynikající švédský Låt den rätte komma in, ovšem tenhle dánský kousek se mi líbil ještě o něco víc, a to mám prosím mnohem větší slabost pro upíry, než vlkodlaky. Ale ta blonďatá dánská fenka je prostě (až do své přeměny) minimálně stejně fascinující, jako leckteré upírky. Úplně chápu zoofilního Daniela, že kvůli ní potupně zradil svůj vlastní druh. (18.01.2015)

Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se. (14.01.2015)

Brrrr! Z toho ta zima vyloženě dýchala, ale to je jeden z důvodů, proč mám skandinávské filmy rád, takže v tomto případě spokojenost. A spokojenost byla i s příběhem s nádechem lyriky, ve kterém uťáplé děvče od vedle objevuje místo své ženskosti svou vlkodlačnost. Hlavní představitelka to zahrála natolik přesvědčivě, že zvolit dokumentární formát, snad bych tomu i uvěřil. Škoda závěru, který se nevyhnul žánrovým klišé a celkově dobrý dojem mi pokazil, ale i tak jsem byl na konci pozitivně naladěn. 65% (07.01.2015)