Únos Michela Houellebecqa

Příjemná pohádka o tom, jak tak-trochu-piča Houellebecq ke štěstí a třem hodně nepravděpodobným kamarádům přišel. (10.07.2014)

Tradiční francouzský humor. Komu sedne, tomu sedne. Já jsem jako vždycky tak na půl. Snad kdyby byly propracovanější postavy nad rámec karikatury... (09.07.2014)

Niečo medzi dogma štýlom, intelektuálskymi francúzskymi dialógovými rozbormi a komédiami Gustava de Kerverna a Benoîta Delépina. Spisovateľ, trefný komentátor spoločnosti je unesený. Niekomu asi vadilo, že večne si hundre pod nosom, ústa prekrýva divne držanou cigaretou a vyjadruje sa ku všetkému okolo. Spôsobom správania, postavou aj postojom k okoliu pripomenul iného geniálneho spisovateľa, filozofa a zároveň mierneho sociopata, Egona Bondyho. Obaja trefní popisovatelia trendov, obidvaja vzbudzujúci vonkajším výzorom dojem tulákov a obaja si slovom získavajúci okolie. Obaja neskutočne vynaliezaví pri získavaní pôžitkov v podobe jedla, pitia, záujmu žien a prísunu cigariet. A aby som nezabudol obaja sú zároveň veľmi zábavní rozporom medzi chatrným, vysušeným telom a neústupčivosťou vlastných, často kontroverzne vnímaných názorov a ostrým ironickým výsmechom bodajúcim do priemeru a podpriemeru umeleckej tvorby. Zväčša ide o veľmi trefné zhodnotenia - ako ukázal Houellebecq vo svojich výstižných poznámkach o totalitne fašizujúcich Le Corbusiérových architektonických predstavách. A obaja vystupujúci ako obete únosu, resp. napadnutia - francúzsky spisovateľ v tejto vynikajúcej komédii a Egon Bondy v románe Týden v tichém městě. (18.11.2014)

[IFF 2014] Ak by mali Jean-Luc Godard a Jean-Paul Sartre nemanželské dieťa, jeho meno by bolo Michel Houellebecq. 85% (17.11.2014)

Michel Houellebecq hraje sám sebe v komediální rekonstrukci vlastního únosu, ke kterému ve skutečnosti nikdy nedošlo. A hraje se podle scénáře, který napsal režisér tohoto filmu. Literární celebrita s vizáží a oblečením bezdomovce je unesena trojicí týpků z posilovny, aby mohli vést absurdní rozhovory o všem možném. Nečekaně zábavná hodina a půl s člověkem, od kterého bych něco takového čekal možná úplně nejméně. (14.07.2014)

Napříč celym filmem jsem si zrovna nehvízdal (to ostatně ani Michel), ale i kdyby nic jinýho, užitečnější fakt o Belgii se odnikud jinud nedozvíte. (Kromě Mock the Week, samozřejmě: "You know, um, every year we destroy an area of rainforest in size of Belgium... why not just destroy Belgium?!") [17. Festival francouzského filmu] (24.11.2014)

Zpocatku sledujeme nudne a jakoby nesouvisle rozhovory (ktere ovsem dobre navozuji kontext). Jakmile vsak dojde k unosu, rozjede se paradni, i kdyz velmi minimalisticka, komedie. Skoda snad jen podivneho rozhodnuti pouzit k nataceni rucni kameru. (05.07.2014)

Neherec-pošuk Houellebecq kouzelnej. (12.07.2014)

[Festival Francouzského Filmu 2014 - Praha] (21.11.2014)

Fiktivní dokument Guillauma Nicloux vychází z reálné události - enfant terrible francouzské literatury Michel Houellebecq zmizel na několik dní během propagačního turné své nové knihy a zavdal tak důvod k mnoha spekulacím. Třeba to bylo právě takhle: Michel Houellebecq, který ve filmu neodolatelně ztvárnil sám sebe, je unesen třemi individui do domu rodičů jednoho z nich. Je s ním jednáno se vším respektem a jako dobrý posluchač navazuje vztahy s celým osazenstvem domku. Stockholmský syndrom se rozjíždí plnou parou a právě interakce osobitého intelektuála Houellebecqa se svým primitivnějším okolím jsou zdrojem neuvěřitelně komických momentů, které u mě provokovaly salvy smíchu. Krásné čtyři hvězdičky. (08.07.2014)

Michela Houellebecqua, tak jak si myslím, že jej znám z jeho románů, jsem v tomto lehce exhibicionistickém filmu hledal marně. Z diváckého hlediska utrpení, ve středu pozornosti je intelektuál (má to tak asi vypadat), který toho vlastně nemá svým únoscům a ani světu okolo sebe moc co říct, ani oni jemu (snad jen tehdy, kdy se mluví o boxu :) - na tomto směšném a trapném nic má asi spočívat kouzlo celého filmu. Střet ironického intelektuála (ovšem, ironie tady spočívá spíše v H. pobaveném zírání na vše okolo, než v tom, že by něco legračního říkal) s lidmi z okraje francouzské společnosti mi k "legraci" nestačí a film nenabízí nic víc než právě tohle. Zkrátka, snímek pro fanoušky M. Houellebecqa plný politické satiry, nekorektního "humoru" a provokativní potravy pro novinářské titulky. Ale jedno se Houellebecqovi upřít nedá, v něčem může mít pravdu a i když ho třeba nesnášíme, jeho konzervativní oportunismus potřebujeme... (10.01.2015)

max.50%. (11.03.2023)

Skvělá konverzační komedie s absurdními dialogy. Měla jsem obavy, že je třeba mít Houellebecqa, aby si člověk film užil, ale vystačíte si s jeho útlým Lovecraftem, což je přesně to jediné, co mám od něj odškrtnuto. Jen teda mistr fakt nechutně žmoulá cigarety a při poslechu ve sluchátkách intenzivně MLASKÁ. (07.07.2018)