Budapeštianske poviedky

Zajímavá alegorie o putovaní pestrých existencí (každá má jiné encyklopedické znalosti) se žlutou tramvaji neboli šalinou neboli električkou. Jakoby postapokaptytické putování, ale i když 2. světová válka byla taky nemilou apokalypsou. Navíc Maďarsko bylo v týmu, který v této válce skončil až druhý. Jen název Budapeštské povídky mi přišel trochu podivný, protože Budín a Pešt se objeví pouze v začátečních titulcích na dobových záběrech za částečných zvuků Pochodu Radeckého. (12.02.2016)

Přes velmi deprimující momenty překvapivě pozitivní road movie (resp. tram movie) o skupině lidí bez domova, kteří naleznou na břehu jezera převrácenou tramvaj, nasadí ji na koleje a vydají se směrem k tušenému městu. Skupina „tramvajových tuláků“ je zpočátku velmi heterogenní a jak nabírá další a další pasažéry, homogenizuje se... Výrazné charaktery jsou postupně „zlikvidovány“ (či oslepeny) a ze skupiny se stává fungující tým zdánlivě zcela rozdílných lidí různého věku a zřejmě i společenského zařazení. Minulost postav vytušíme jen ze specifických sekvencí memorování, kdy ze sebe jednotlivci neočekávaně vychrlí desítky vět naučeného textu. Jeden z filmů, o kterých jsem nikdy dřív neslyšel, ale o to více mě překvapil a budu ho doporučovat, jak jen to půjde. (22.04.2007)

Budapešťské povídky mě už před časem zaujaly originální ústřední zápletkou a zvláštní atmosférou opuštěného prostředí, nímž se narůstající skupina cestujících vydává kamsi do vysněného města... a opakovaně po čase ve mě krásně dozrály. Už jen ty absurdní cestovní příhody s ručním poháněním staré tramvaje člověk jinde nevidí a přijde mi, že István Szabó již v prvním plánu dokázal děj po celou dobu vést se zajímavými zvraty, kreativními nápady (např. svícení na oknách tramvaji v noci) a též různými překážkami, jež putujícím staví osud do cesty. Ve druhém plánu se pak s působivým účinkem rýsoval obraz putování životem a světem, za jistým vysněným cílem přes různé, i zdánlivě nesplnitelné překážky včetně okamžiky chvilkového „pekla“ v životě (viz. výjev procházení ohněm/požárem, do něhož se tramvaj řítí)... a je to vlastně hezké, když režisér dokáže jasně sdělit myšlenky a současně nechat prostor pro interpretaci, jaká se divákovi během sledování poutavě podaného alegorického děje vynoří. Případné dějinné či politické odkazy jsem dokázal vnímat spíše minimálně, přesto jsem si odnesl ve výsledku uzemňující zážitek plný osobité dramatické atmosféry, malé špetky humoru a velké špetky člověčiny. [85%] (22.10.2023)

Musím se přiznat, že až dosud jsem neměl tušení o existenci ČT3, ale to není podstatné, to hlavní je, že tam šel tento zapomenutý nenápadný klenot, kdy v naprostém minimalismu se krásně rozehrávají povahy jednoltivých lidí, kteří tvoří prazvláštní tramvajové společenství. Film má v sobě snad všechny základní emotivní nálady z nichž mě se nejlíp líbilo závěrečné vyznění. (10.04.2020)

Lehce absurdní, úsměvná, milá, ovšem i satirická a místy lehce (ale i těžce) depresivní hříčka. Zároveň však též zatraceně pravdivá sociologická sonda do chování určité nesourodé a každou chvíli rozšiřující se skupiny, která nemilosrdně ukazuje na vlastnosti davu (dobře to je vidět na různých situacích-drancování, bitka, vymýšlení čísla, průjezd ohnivým peklem, vybírání barvy, odchod, rozebírání tramvaje, průtrž mračen a mnoho dalších). Na jeho cestě platí nevyřčený zákon; kdo se kvůli něčemu od skupiny odpojí či s ní nesouhlasí, s tím se už dál nepočítá (nebo přímo vylučování určitých jedinců-holič), a to vše je stupňováno narůstající „ponorkou“ mezi členy komunity. A když už jsem u „dopravních prostředků“, vše se točí kolem tramvaje, která je symbolem sjednocení, naděje a života. Vše dohromady tvoří velmi pozoruhodný, ale také kvalitní celek, který člověka nadchne už úvodní maximálně originální zápletkou a udrží si ho až do závěrečných záběrů. Netvrdím, že mi sedlo úplně vše, nezdálo se mi trochu podivné plynutí času ve filmu (dobře to bylo vidět na dětech, jejichž přítomnost a růst naznačuje hodně dlouhé časové období), poněkud zvláštní mi přišlo také oslovení diváka, ale jinak tomuto mému prvnímu Szabóovu čistě maďarskému filmu nemám co vytknout a přiděluju mu slabší, avšak přesto plný počet. Jo a zdejší „rodinný“ žánr je poněkud zavádějící. (01.01.2015)