Krížová cesta

Fiktivní "Bratrstvo sv. Pavla" je zde odvozeno od problematického, ale skutečného "Kněžského bratrstva svatého Pia X.", jejímž základním článkem je: „Držíme se celým srdcem a celou duší Katolického Říma, Strážce Katolické víry a tradic nezbytných k uchování této víry". Proč si logicky přesný a důsledný Dietrich Brüggemann vybral sv. Pavla je nasnadě. Je to tradice renegáta, kterého (jak při různých příležitostech sám říká), nezajímá živý Kristus, nýbrž ten mrtvý (jako by říkal, že kdyby ho nezabili tehdy, museli bychom to udělat dnes my). Křížová cesta a Kříž sám, jsou tak jeho nejpregnantnější symboly(, které stále více zalidňují i českou krajinu)... Mladičká Marie, vystavená nejen tlaku sekty a sektářské rodiny, ale také svým vlastním sklonům, dochází přes různá protivenství na konec cesty, kterou si sama zvolila... Není třeba se celý život honit za zážitky, ale třeba je občas se zamyslet. Bez myšlení by ostatně nebyla ani Marie, Pavel, Ježíš ani Bůh... Ještě slovo k Brüggemannově režijní přesnosti a ostrosti: Mladá Marie, která na začátku filmu vypadala jako děťátko se v jeho konci proměšnila ve strařenu. Zahrabávání jejího hrobu bagrem to ještě všechno umocnilo na entou. (26.06.2020)

Slovo Bůh nabírá v tomto filmu výrazné podobnosti se slovem Voldemort. Dlouho ho nebudu chtít slyšet. Figuruje zde jako prostředek k vymývání mozku, aplikovaný diktátorskou matkou na dospívající dceru. Ta má ve čtrnácti letech pocit, že dělá bez výjimky všechno špatně a silným vlivem katolického náboženství dochází k zásadnímu rozhodnutí. Ona sama si připadá pro svět nepotřebná, ale proč nepomoci nemocnému bratrovi? Upne se k tomu jako jedinému východisku, jak pomoci bližnímu svému, být potřebná pro svět. Odříkání a maximální skromnost. Sebeobětování se pro dobro celé armády. Její konec je matkou označován jako zázrak, ale doopravdy je největším proviněním proti lidské svobodě. Člověk si uvědomí, jak je důležité, aby mělo dítě volnost. Mnozí konečně dojdou k závěru, že jejich dětství bylo vlastně šťastně, ač dle definice tohoto filmu ovlivněné satanskými rytmy či svody. (07.07.2014)

Nervy drásajúci vnútorný boj hlavnej hrdinky, ktorý sa divákovi vyjaví v 14-tich zastaveniach Krížovej cesty Ježiša Krista... Na jednu stranu je tu dospievajúce dievča i so všetkými svojimi potrebami a túžbami a na strane druhej je tu bigotné a nábožensky fundamentálne prostredie, ktoré nemilosrdne dusí a ničí vnútro hlavnej hrdinky, až ho tá nakoniec prijme za svoje, ba čo viac, nájde v tom svoju cestu k.... Statické zábery kamery a dlhé tiché miesta sa v tomto prípade postarali aj o veľmi vysokú emotívnu stránku, ktorá je ešte znásobená pocitom chladu (hlavne od matky) a sugestívnym prežívaním niektorých scén. Nádhera, ktorú ale asi nedocení každý, čo je veľká škoda. (03.05.2016)

Vlastne sa mi stále potvrdzuje, že všetko už bolo natočené, takže jediným novátorským prvkom môže byť jedine forma. príbeh Krížovej cesty nie je popravde nič zvláštne, paralela so životom Krista mi až tak žily netrhala. Ale práve tou netradičnou formou (či je až tak originálna, je na úvahu) v kombinácii s vyššie spomenutým sa z filmu stáva malá filmová udalosť sezóny. Nemecké filmy, aj drámy, majú pre mňa jedno malé špecifikum. Ich dialógy pôsobia totiž takmer vždy úsečne, ironicky a pri všetkej vážnosti nejakým svojským nemeckým spôsobom komicky. Pred premietaním nám uvádzač na IFF povedal, že nám pri tak vážnom filme neželá príjemnú zábavu, ale aby sme pochopili posolstvo. Na žiadnom inom filme festivalu som však nezažil tak nahlas sa smejúce kino, ako pri Krížovej ceste. Nemci (a Rakúšania) sú proste ťažkí ironici a asi preto mám tak aj ich súčasnú tvorbu rád. Zrejme nutné opätovné zhliadnutie kvôli množstvu dialógov. 90%. (15.11.2014)

Zajímavě natočené! Těch 14 scén připodobnělých ke Křížové cestě Ježíše bylo zajímavě pojatých. Kamera se prakticky nehýbala jen herci ve svém prostoru odříkávali dlouhé dialogy. Největší poselství ve filmu vidím v jeho názorné ukázce jak snadno lze formovat (negativně) mladého člověka vlastně ještě dítě skrze dobré úmysly a prakticky jej zcela vykolejit a vyčlenit ze společenství, kde žije. Já osobně považuji náboženství za příčinu největších zel na světě a zejména ta, která mají jen jediného boha. Nevidím žádný rozdíl mezi vymýváním mozků dětem v Severní Koreji, na dobitých území jednotkami ISIL nebo v nějakém ortodoxnějším náboženském katolickém kroužku. Překvapilo mne jak velká komunita to ve filmu byla. Všechno se musí brát s mírou a rozumně. Já si navíc můžu psát co chi, protože peklo mám jisté. Mojí nejoblíbenější hudbou je jazz a swing, což jsou podle filmu satanské rytmy! Měl jsem u filmu vztek, ale úplně jsem tomu nevěřil. Hlavně nechápu, proč nemocnice nedala Marii na kapačky... Tři kříže. * * * (07.07.2015)