Muži, ženy a deti

Hodně zajímavý dramatický pokus na téma jak internet a moderní doba ovlivňuji lidské vztahy, který bohužel vyšel tak nějak napůl. Máme zde výbornou a sebejistou Reitmanovu režii, neselhávající herce a scenáristicky skvěle podaný příběh, který se vám na rozdíl od nehorázně přeceňovaného Disconnect nesnaží vtlouct do hlavy, jak je ten internet vlastně špatný. Jednotlivé linky jsou zajímavé a po většinu stopáže skvěle fungují. V některých scénám mi to ale přišlo trošku nedotažené až černobílé a zamrzí, že Reitman nedokázal všechny zápletky správně vygradovat. Závěru tak chybí to správné mrazení a některé linky úplně vyšumí do ztracena. A fakt, že neskutečně otravná postava Jennifer Garner neskončila přejetá a rozčtvrcená někde v kanálu, mě taky docela štve. I přesto ale solidní dramatický kousek. Ten americký hate docela nechápu. 70% (14.06.2015)

Filmová zpráva o stavu západní civilizace. Dost smutná. Říká se v ní ale, že ve všech těch šméčkách existuje ještě i nějaké stopové množství čisté lásky. Je pěkné to vědět... -------------- Jason Reitman navazuje v mnohém na skvělý Rubinův Disconnect, který taktéž popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem sociálních sítí a Internetu, narozdíl od Disconnect ovšem nevyzdvihuje především rizika světa ,,on-line", spíše se zaměřuje na nové způsoby komunikace a nové komunikační kanály také zakomponovává přímo do formální stránky díla - do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór, aplikací a programů sloužících ve 21. století ke komunikaci mezi lidmi. Režisér Jason Reitman navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů několika se navzájem ovlivňujících a kooperujících hrdinů (Magnolia, Crash, 21 gramů, Babel etc.), stejně tak ale rozvíjí i svou návaznost k poetice amerického nezávislému filmu. (11.01.2015)

Anorexie, rodičovský teror, manželská nevěra, mladá láska, honba za slávou nebo objevování vlastní sexuality. Všechny tyto příběhy spojuje "nebezpečný" prostředník - internet a virtuální světy. Jen je strašlivá škoda, že při závěrečných titulcích příběh působí neúplně. Jako kdyby někdo nakousl důležité téma, ale nebyl schopný jej dokončit. Jako nádech před vyřčením oné myšlenky. Možná, že kdyby se děj méně soustředil na čarovné záběry z vesmíru a vyprávění Emmy Thompson, mohlo zbýt více místa pro nedotažené linky. Například holčina s anorexií dostala až hříšně málo prostoru - její motivace byla vskutku nedotažená, příběh nedokončený. Nepůsobilo to tak úderně, jak by mělo; což se vlastně dá říct o celém filmu - především v porovnání s Disconnect, což je tématicky téměř totožná mozaika příběhů. Přesto, pro podobné filmy, které nastavují zrcadlo společnosti, mám slabost, takže nemůžu jít s hodnocením níž.:) (21.06.2015)

Širší souvislosti s vesmírem, naší existencí a smyslem života jsou v tom úplně zbytečně, vypravěč taky. Některé charaktery jsou příliš extrémně vychýlené od normy jenom, aby se ukázalo, jak nás informační technologie ovlivňují a hlavně deformují náš úsudek a smýšlení (jedno jakým směrem - někdo jim nerozumí vůbec, někdo málo, někdo zase až moc atd.). Na druhou stranu zajímavý (ne)vývoj postav, hrátky s vševědoucí narací skrze informativní smartphonové a jiné titulky a vynikající soundtrack (Bibio!). Film i přes výtky drží pohromadě, po Juno a Lítám v tom jsem od Reitmana nicméně čekal ambicióznější a méně schematické projekty (i na poli nezávislého filmu se dá vymyslet leccos). (28.01.2016)

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)