Muži, ženy a deti

Zaprvé: smažte už někdo, prosím, to označení komedie, protože tenhle film je všechno možné, než třeskutá legrace. A teď k mému hodnocení tohohle snímku. Men, women and children vyprávějí o krizi rodiny a o tom, jak mezilidské vztahy ovlivňují média, v tomto případě zejména mobilní telefony, internet a počítačové hry. Jednotlivé postavy a jejich příběhy se jemně proplétají, ale každého zřejmě zasáhne něco jiného. Mně se nejvíc dotkl asi příběh Adama Sandlera a jeho ženy, kteří spolu žijí spíš už jen ze zvyku a jejich život je stereotypní, až mrazí. Jejich řešení je sice poněkud předvídatelné, ale mrazí z něj stejně jako z oho vztahu, který oba označují jako nudu. Zaujal mě hlas vypravěčky, která se snaž filmu dát trochu jiný punc. Jinak jde o průměrný americký film o tom, že bez mobilních telefonů by nám bylo rozhodně lépe. (16.06.2015)

Jason Reitman tvoří neuvěřitelně zajímavé filmy, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velikost těch nápadů vcelku často pohltí skutečnost, že o filmech samotných ví strašně málo lidí, což je neuvěřitelně na škodu. Muži, ženy a děti jsou totiž přesným odrazem naší dnešní společnosti. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale i o tom, jak se dnešní generace upíná k internetu. O tom, že dnešní doba není jednoduchá stejně tak, jako všechny ostatní doby. A hlavně by tenhle film třeba za sto let mohl ukázat, jaké malichernosti se tady řešily a jak snadno se naše mozky dokázaly už tenkrát ovlivňovat skrz věci, které ani neměly duši. (12.06.2015)

Hodně zajímavý dramatický pokus na téma jak internet a moderní doba ovlivňuji lidské vztahy, který bohužel vyšel tak nějak napůl. Máme zde výbornou a sebejistou Reitmanovu režii, neselhávající herce a scenáristicky skvěle podaný příběh, který se vám na rozdíl od nehorázně přeceňovaného Disconnect nesnaží vtlouct do hlavy, jak je ten internet vlastně špatný. Jednotlivé linky jsou zajímavé a po většinu stopáže skvěle fungují. V některých scénám mi to ale přišlo trošku nedotažené až černobílé a zamrzí, že Reitman nedokázal všechny zápletky správně vygradovat. Závěru tak chybí to správné mrazení a některé linky úplně vyšumí do ztracena. A fakt, že neskutečně otravná postava Jennifer Garner neskončila přejetá a rozčtvrcená někde v kanálu, mě taky docela štve. I přesto ale solidní dramatický kousek. Ten americký hate docela nechápu. 70% (14.06.2015)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Pipiny, pre ktoré znamená zrušenie ich webu koniec sveta. Roztlieskavačky s IQ 38 milujúce debila, ktorý ani poriadne nevie, ako sa volajú a kvôli ktorému potratia. Psychopatické stalkerky vlastných dcér, alebo zvrátená pizda, ktorá svoju dospievajúcu dcéru propaguje do takej miery, že chýba už len kúsok od detskej pornografie. Ak by to nemalo Deana Norrisa, Adama Sandlera (ktorý síce vie byť v drámach aj lepší, ale je tu fajn), Ansela Elgorta, Kaitlyn Dever a snovú atmosféru, tak niekoho požiadam, aby mi vzduchovkou strelil do oka. (16.04.2018)