Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Prípad pre exorcistu

Velmi dobře, konečně detektivka (nejen česká), kde vyšetřující nejsou jen různě povedeným kompilátem klišé, ale působí jako zcela normální a reální lidé, kteří jsou na hony sympatičtější, než černobílé charaktery ala kriminálka anděl, nebo (jinak povedené) případ 1. oddělení, pařát v pařátu to jde s výborným obsazením (kde kdo sakra vyhrabal Kláru Melíškovou? Gratuluji) a povedeným řemeslem, které sráží jen vykrádaná hudba z tv bbc Sherlocka, jen jsou připojeny sebe-shazující pasáže (mimochodem, nadsázka je tu protknutá všude, třeba když dva policajti pochodují osvětlenou chodbou, hraje rázná hudba, něco, co by v jiném seriálu bylo finále před dopadením vraha, ale tady místo zběsilé honičky zakončené vybuchlým autem a vystříleným zásobníkem přijde babka s tím, že si spletli dveře). O to víc zamrzí, že na samotné zápletce si autor předlohy nedal víc záležet, ale to už bych chtěl asi moc, ale příště, prosím, pořádné motivace vraha a když mít v názvu něco, co dává předzvěst čehosi "paranormálního", tak to alespoň trochu splním, nebo vám vykostím oblíbené morče a unesu papouška! (01.02.2015)

"Jestli ještě jednou na mě zvedneš prst a nebo cokoliv jinýho, tak ti ho narvu do prdele i s tou tvou kropenkou, je ti to jasný?!"                                                                                                                                                                                    Musím přiznat, že si mnu ruce! Detetivky jsou můj oblíbený žánr. A tady tleskám!! Příběh je logický, nejsou v něm žádné nesmysly, postavy jsou živé, mluví současnou řečí, neplácají. Venkovský buran se chová a mluví jako primitiv, kterýmu jede mozek na pivo, akademici se vyjadřují jako na úrovni, vyšetující mezi sebou kommunikují přirozeně. Netuším, kdo psal dialogy, zda Petr Jarchovský nebo Michal Sýkora, každopádně jsou napsané trefně Velké sympatie si zjískala hlavní vyšetřující Klára Melíšková. Případ se rozkývá postupně, každý díl je samostatně uzavřenou kapitolou, navazují plynule. Poslední díl shledávám jako mírně slabší. Příslib byl větší než rozuzlení, pecka nakonec se bohužel nekonala. I tak lepší průměr. Bavila jsem se. (12.01.2015)

Dívat se na to dá, ale ten poslední díl (první trilogie) byl hroznej gulásh, že. Přešel jsem počáteční podivnosti a užíval si charaktery postav, ale holt rozuzlení zápletky a vyřešení vraždy se musí umět. Střelba na konci druhého dílu působí zpětně jako trapná vějička, která má za cíl navnadit diváka na závěr - a ten je, jak jsem se zmínil, nejslabším článkem trilogie. (26.01.2015)

Těžko se dohadovat, zda si Honza Hřebejk uvědomuje, že i hra s žánrovými vzorci, byť by se blížila ke zřejmé parodii, o čemž v tomto případě nemůže být ani řeči, musí zůstat v prvé řadě detektivkou, jíž se i tím úmorně líným vyprávěním, navíc plným nekonečně dlouhých leteckých záběrů na absolutní nic, poplatným tomu nesmyslnému triptychu hodně vzdaluje.. Ani většina akce tentokrát nevypadá příliš dobře, a tak velmi podivný projekt s křečovitým finále, díky němuž začínám mít už pomalu a jistě plné zuby Petra Jarchovského, zachraňují sebejisté herecké výkony především Jana Budaře s Miroslavem Krobotem, který jako by vypadl z nějaké zdařilé britské krimisérie.. Naopak tentokrát rozhodně nemůžu souhlasit s Argensonem - Promiň, Pavle, musel jsem si rejpnout !! ;) - a jeho uznáními směrem ke Kláře Melíškové, která se mi zdá se svojí nejasnou představou o vlastní postavě úplně zoufalá.. (19.01.2015)

A ja zil v domeni, ze to Hrebejk nedokaze natrit Jirkovi Strachovi a ma domenka se potvrdila. Exorcistovi totiz schazelo uplne vsechno cim Ztracená brána vitezila. Neumerna natahovana jednoducheho pribehu na jeden dil predvecerni Ulice. Naprosta absence ducha kriminalek. Nesmyslne odbocky v pribehu, ktere byly pro pribeh uplne nepodstatne. Charaktery postav byly ploche jako hrudnik Keiry Knightleyove. Z hercu obstal snad jen Standa "Frajer" Majer, ne ze by to byla tak chyba hercu, jako spis castingu a uplne ztraty fantazie pana Jarchovskeho. (27.01.2015)