Réžia:
Tošiaki TojodaScenár:
Tošiaki TojodaKamera:
Norimiči KasamacuHrajú:
Rjúhei Macuda, Hirofumi Arai, Kjóko Koizumi, Eita Nagajama, Takaši Cukamoto, Šúgo Ošinari, Sósuke Takaoka, Onimaru, Nobuo Kjó, Kijohiko Šibukawa (viac)Obsahy(1)
Drsně poetické vyprávění, odehrávající se na jedné "typické" předměstské střední škole, inspiroval comics, který v letech 1990 - 1993 realizoval Taiyo Matsumoto. Jeho protagonisty jsou členové divoké party z nejvyššího ročníku, kteří na střeše školy začnou provozovat smrtelně nebezpečnou hru. Vůdcem party brutálně tyranizující spolužáky a uvádějící do stavu zoufalství bezmocné učitele se stává cynický chuligán Kujo - vítěz soutěžení o to, kolikrát kdo z odvážlivců dokáže zatleskat, mezitím co se pustí a zase chytí zábradlí ohrazujícího střešní prostor. Mladší spolužák Aoki Kuja bezmezně obdivuje a snaží se ho překonat, což nemůže skončit jinak než tragédií. Agresivita party vzrůstá, patrně je však jen východiskem z nudy plynoucí z nedostatku smysluplných aktivit. To naznačuje lehce absurdní přátelství hrdinů s liliputánským zahradníkem a jejich vážný zájem vnést trochu zeleně do šedi života jejich neperspektivních životů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (54)
Velmi depresivní a trochu hůře stravitelný film s vynikajícím soundtrackem (Thee Michelle Gun Elephant a The Blondie Plastic Wagon). Podivná střední škola plná ještě podivnějších osob. "Příběh" každé postavy není polopaticky vykládán a je na divákovi aby motivy jejich jednání vypozoroval z filmu. Rozhodně dost netradiční a originální snímek. Za zmínku jistě stojí několik naprosto geniálních, téměř "poetických" záběrů, které v kontrastu s velkou porcí násilí obzvlášť vynikají a podtrhují zvláštní tísnivou atmosféru celého filmu. ()
Na Aoi Haru jsem se hodně těšil, přece jenom námět byl velmi zajímavý a slibný. Celkově po shlédnutí nejsem nějak zklamaný, ale taky ne nejsem nadšený. Nedivím se, že Japonci jsou cvoci, když točí a dávají do distribuce takové filmy. Poetiku jsem tam teda hledal marně, násilí bylo hodně ale nepřesvědčivé. Hudba OK. ()
Nejedná se o vyloženě špatný film, pouze se v tomto žánru jedná jasně o slabší kousek. Důvody jsou na snadě : strašně krátká stopáž filmu, kde se během 80 minut nestihnou ani trošičku osvětlit životy ústředních postav. Proto jsem nepochopil jednání herců, vztahy mezi nimi jejich minulost či vyhlídky do budoucna. A konec byl jednoznačně příliš brzy, jakoby film začínal nikde a končil taktéž nikde...Ale za některé akčnější prvky a komediální scény si 2* vysloužil... ()
Šikana a občas mord či zmrzačenie spolužiaka. Príčinou je nuda a neustále čumenie do blba. Riskantná hra na streche školy sa realizuje z rovnakého dôvodu. Jej bonusom je, že víťaz hry následne šéfuje spoločenstvu násilníkov, zastrašujúcich všetkých žiakov. A keď škola končí, záchranné koleso všetkým nerozhodnutým či frustrovaným absolventom strednej ochotne podá miestna mafia. Učitelia nemajú záujem nič riešiť. Je v tom kus strachu, rezignácie. Filmovo tu všetko opísané už bolo. Aj poetizácia násilia a snaha pochopiť konanie násilníkov. Celý film je, v súlade so správaním jeho hlavných aktérov, tiež istým východiskom z nudy. Tvorcovia totiž túžili po originalite. Dali sa preto na cestu estetizácie násilníkov v mene autorského konceptu. Pridali k tomu elektricky hlučnú hudbu s pár akordovým chytľavým refrénom: divácky úspech je zaručený. Vykreslenie situácie v lokálnom školstve, kde všetci majú všetko na háku a prekvitá šikana, je trefné. No poetizovanie vodcov bánd a ich poskokov je samoúčelnou relativizáciou. Sympatie ku konaniu aktérov filmu sa nedostavili. Snáď len k ochrancovi sakúr, ktorý svojím premysleným konceptom tak strašne sral Chuja Kuja. ()
Mé iluze o slušných a po skvělé práci prahnoucích Japoncích se zhroutily...Ne, teď vážně. Narozdíl od nedotaženého 9 Souls, kde Toyoda úplně neukočíroval všechny hlavní charaktery, mi Drsným jarem vyráží dech. Po zkušenosti s 9 Souls jsem vlastně nic neočekával, o to víc jsem zvedal své obočí nad tím, co se děje na jisté japonské střední. Psychologický profil místních studentů bez zájmu o školu, o kamarády či jejich absolutní ignorace budoucnosti naznačuje, že dnešní mladí Japonci se zrovna nehrnou do celoživotnímu posluhování ve velkých firmách. Občas dojde i na ostřejší scény (dobře, psycho scény), ale na mě nepůsobily vůbec samoúčelně, když se zamyslím a prolétnu dneska občas noviny...spíš naopak. I přes viditelnou Toyadovu zálibu v co největší množství bizarních postav, tentokrát se mu daří vytvářet opravdu zapamatovatelné charaktery. Ať jde o nemocného, v lavici spícího a venku se stromy rozmlouvajícího mladíka, nebo hlavní postavu Kuja a jeho kamaráda Aokiho. Jejich vztah je kapitolou sama pro sebe, jež vrcholí v předvídatelném, ale mimořádně silném finále. Nesmím opomenout výkony herců, zejména Matsudy, který se už asi nezbaví rolí vyšinutých a zakřiknutých mladíků. Tak zítra ve škole! ()
Galéria (15)
Fotka © First Distributors
Zaujímavosti (2)
- Skladbu "Drop" zo záverečnej scény filmu naspievala a nahrala japonská rocková kapela Thee Michelle Gun Elephant. (metal.storm)
- „Aoi Haru“ v překladu znamená 'neokušené náctileté období',' ale zároveň také 'nový začátek'. Podle autora manga Taiyō Matsumota je název filmu hra na ironii. (Scary_Fish)
Reklama