Čo robíme v temnotách

Spousta výborných nápadů a milých vtipů, co však tomuhle rozjuchanému hororovému Kanclu chybí je ucelenější obsah. Tři ústřední upíři jsou výborní, nejvtipnější z nich mi přišel náckovský Deacon, který mi bůhví proč připomínal Petra Čapka. Jste-li fanoušky černého/novozélandského humoru, měla by vás tato krvavě vtipná jednohubka potěšit. Carpe jugulum. 70% (27.04.2015)

Srdcovka. Má to sice své mouchy a trojice megasympatických upírů si v prostřední části vybírá slabší hláškovací chvilky, ale tenhle svérázný dokument (sorry, mockument) prostě nejde nemilovat. Waititi a Clement to vzali za poctivý konec a naservírovali divákovi unikátně vtipný a detailní průřez upírskou mytologií, v němž všechny ty jinak ohrané motivy kolem noclehu v rakvích nebo upálení na slunečním světle dokázali podat originálně a zároveň účelně, aby příběh pouze nesekundoval minutovým gagům – každá vedlejší postava tak má důležitou roli ohledně odkrývání celého dobře promyšleného fikčního světa nebo adaptace upírů na moderní dobu, v níž žijeme. Celé by to určitě fungovalo nejlépe jako několikadílný sitcom a těch 5* posílám hlavně díky vrozeným sympatiím k především Waititiho smyslu pro humor, ale přesto velká sranda a z jistého úhlu pohledu i studnice moudrosti – zdejší problémy spolubydlících kolem mytí nádobí a uklízení totiž docela věrně odráží soužití vysokoškolských studentů na společném bytě. Sám bych mohl vyprávět… (05.05.2018)

Ohromná zábava so skvelými hercami, všetci hlavní cucači sú bezchybné typy. Celkovo je to možno trochu nekonzistentné a nájde sa sem-tam hluchá scéna, ale bohato to vyváži celkové poňatie, ktoré je dotiahnuté do dokonalosti. Pri niektorých scénach (aport, hranolka, vekový rozdiel...) som plakal od smiechu. (05.03.2015)

Inu, co bychom tam dělali. Prostě jen tak náramně vtipně čurákujeme, točíme Interview s vampyjem, popichujeme ve vile Vladka Napichovače, honíme si Nosferata a předvádíme, jak by mohl vypadat Tvajlajt, kdyby se ho nechytla braková, grafomanská kráva. Novozélandký skvost, který šarmantně a neotřele vrací všem těm homopýrům a vlkogejům jejich dobré jméno. (31.08.2015)

Je sedm večer, zimní slunovrat, tedy ideální čas napsat tenhle komentář, protože za okny už je tma a tak mi nehrozí, po včerejším vysátí vodkou nalitého chlápka, žádné flambování od slunečního svitu. Přes den jsem se vyspal doběla, cítím jak srším energií a tak se chystám filmovému světu oznámit, že tu žijeme s vámi. Přece my, upíři. Teda nejen my. Jsou tu taky věčně hladový zombie, smradlavý vlkodlaci a občas zapaříme s vyžranejma vílama. Ale lidi nebojte, od nás vám žádný nebezpečí nehrozí, maximálně nějaká ta degustace, v horším případě po nás budete muset umývat hromadu zakrvácenýho nádobí nebo uklízet zbytky nešťastníků, co přišli na návštěvu. A teď mě omluvte, jdu se chystat ven, užít si páteční noční život a příprava před zrcadlem, kde nejsem vidět, mi zabere dost času .. (30.01.2015)