Gomora

Před pár lety jsem viděl film Suburra od režiséra jménem Stefano Sollima. Byl jsem z něj nadšený a jméno režiséra jsem si zapamatoval a přidal si jeho seriál Gomora do chci vidět. První série byla fantastická. Opět se podařilo vytvořit především výtečnou atmosféru, která je sice značně depresivní, ale také dle mého velmi autentická. Režisér ze skvělých prvků (hudba, obsazení, herecké výkony, správný mariánský příběh) dokázal stvořit perfektně fungující celek, který dokáže postupně diváka vtáhnout a místy doslova přikovat k obrazovce. Uvažoval jsem i o maximálním hodnocení a s chutí si pustil i druhou sérii. Ta se z počátku rozjíždí pomaleji a místy mi přišlo, že ji tvůrci uměle natahovali, což se pro mě jevilo jako vůbec první výtka. Postupně se ovšem všechno rozjelo, aby i druhá série nabídla perfektní gradaci. Možná to vyzní jako protimluv, ale přesto, že se mi první dvě série nakonec velmi líbily, vyvolaly ve mně vlnu emocí, přinesly spoustu nezapomenutelných postav a vtáhly mě svou výtečnou atmosférou, tak se do dalších sérií už nepustím. Za prvé, projekt opustil režisér Stefano Sollima a hlavně se obávám snahy o zbytečné natahování úspěšného projektu a o klasickou šablonu „bylo to úspěšné, tak to budeme opakovat tak dlouho, dokud to bude vydělávat“. Toho se dočkat nechci. Také většina postav už tam vlastně pokračovat nemůže. Proto sledování ukončím skvělým hodnocením těsně pod maximem a s dobrým pocitem, že jsem viděl perfektní seriál, který se druhou sérií svým způsobem velmi dobře uzavřel. (23.02.2024)

Po zhlédnutí čtyř sérií musím konstatovat, že Gomora je bezesporu nejlepší seriál z mafiánského prostředí, jaký jsem kdy viděla. Přitom všechny série drží laťku kvality tak vysoko, že nedokážu říct, která se mi líbila nejvíce. Fascinující je, že tu vlastně není nikdo vyloženě klaďas, přesto jsem si vždycky našla někoho, s nímž jsem sympatizovala, než začal být ještě větší magor v zabíjení než ostatní. Maximálně mě ale zaujaly postavy Ciro Di Marzio a Genny Savastano. Většinou jsem fandila jednomu nebo druhému, takže když Ciro na konci třetí série odešel do věčných lovišť, myslela jsem, že čtyřka bude tak trochu o ničem. Můj předpoklad se naštěstí nepotvrdil a po několika dílech jsem si na Cira už ani nevzpomněla. Gennyho nový obchodní zájem a dění kolem Patrizie Santoro mi jeho nepřítomnost plně vynahradily. Celkově bych chtěla vyzdvihnout úžasnou autentičnost velké většiny scén, propracované charaktery hlavních aktérů i vesměs skvělé herecké výkony. Taky hodně ujíždím na ústředním songu, který seriálu až neuvěřitelně přidává na atmosféře. (12.07.2020)

Plnou palbu nedám asi jen proto, že první dvě série jsou nekompromisní studie Neapolského podsvětí ve kterých nelze držet palce jediné postavě a jeden pořád kroutí hlavou nad debilitou celého toho systému.. a ve třetí sérii, kdy si scénáristi začínají hrát s vývojem postav a méně dokumentárním dramatickým obloukem, už to zase nepůsobí tak autenticky a syrově... Každopádně je to ale neuvěřitelnej mástrpís, který zasazuje údernou tečku mezi oči každému kdo by snad měl naivní představu o tom, že v evropě roku 20(18) přece žijeme všichni civilizovaně, náš život má cenu, prachy nejsou všechno atd atd.... Už jen ty monstrózně zrůdné paneláky na okraji Neapole vypadají, že mají primárně sloužit jako bezpečná útočiště pro zločinecké struktury. Tohle se přece nestaví proto aby v tom žili důstojně civilizovaní lidi... (20.01.2019)

Dokonalé zužitkování seriálového formátu v podobě, která se vidí opravdu jen ojediněle. Podobně propracovaným, komplexním, silně autentickým, působivým a zároveň děsivým seriálovým příspěvkem byli v poslední době snad už jen Narcos. Gomorra - la serie je ryzí ukázkou dokonalého řemesla a je tak pekelně sugestivní, že prostě budete mít pocit jako byste sami byli přímo uprostřed veškerého dění v Neapoli. Tahle novodobá mafiánská sága dost nevybíravým způsobem ukazuje, kam až sahají obrovská chapadla neapolských gangsterů a jak jednoduché je do jejich spárů vlákat pod vidinou snadného výdělku a „lepšího společenského postavení“ i vcelku normálního a slušného člověka. Stefano Sollima a celý tvůrčí tým nicméně ukazují, že celá ta mafiánská síť je v Neapoli mezi běžným občanstvem v podstatě ohromně populární, což je děsivější o to víc. A ta italština je tady prostě boží, v žádném případě si nezabíjejte zážitek ze sledování českým dabingem. (07.07.2019)

K čemu jsou takové sračky? Panička (čti zkurvené nefachčenko) domlouvá kriminální kšefty a ještě je tak drzá, nazývat všechno kolem prací ("Najdu vašemu synovi nějakou práci, .... odvedl dobrou práci..." atd.). Feťáci kupují stříkačky, podíváme se i na výrobu drog, ale ne proto, že by do toho všeho přišel zátah policie, ale proto, aby jsme se podívali, jak feťáci kupují stříkačky a jak se dělají drogy. Kurva proč? Aby se úchyláci radovali, jak zase jednou zlo zvítězilo nad dobrem? Svět jde do prdele a za chvilku budou legální seriály i o pedofilech, protože další a další generace jsou tak tupé, že nepoznají princip krájeného salámu (srovnejte postupy cenzur mezi desetiletími .... a pak udělejte skok - co se nesmělo v padesátých letech a co se smí dnes). Strašně mě pobavilo, jak se všude fetovalo, kradlo, stříleli se lidi a pohodička, kafíčko, ale jakmile socha panenka Marie přišla o hlavu, tak se z toho celá čtvrť mohla posrat. Celé bych to tam spálil napalmem doufajíc, že plameny dosáhnou až do pokojů místních pětihvězdičkářů a přiškvaří je v křeslech v poloze s rukou mezi nohama. Amorální zvratek. (13.02.2016)