Země a svoboda

Inspirace Orwellovým Holdem Katalánsku je zřejmá, přinejmenším v hlavní postavě - idealistickém Angličanovi, který zde ztratí své iluze o komunistické straně, sekci III. internacionály. Jak sám hrdina nakonec říká: "Strana smrdí", a jsouce Stalinovou pátou kolonou, zrazuje zde v zájmu velmocenské politiky SSSR všechny ideály na něž se odvolává a má velký podíl na porážce republiky. Film jasně ukazuje, že občanské války jsou ty nejzaťatější a nejšpinavější, takže čistý v nich nezůstane nikdo (jak lze ostatně téměř on-line sledovat na válce v Sýrii), byť frankisté byli zřejmě v organizování pobíjení odpůrců metodičtější a důslednější (viz též Georges Bernanos - Velké hřbitovy v měsíčním svitu). Jasně, že je tento film politickou proklamací, ale není propagandou, na to je málo jednoznačný. Po formální stránce je vidět, že rozpočet nebyl neomezený, však tam nevystupuje ani jeden superman či batman. (12.04.2014)

Na tento film jsem narazil docela náhodou při hledání mně neznámých snímků z II. světové války. Země a svoboda se jí sice přímo netýká, ale zobrazuje Občanskou válku ve Španělsku, místo, kde také zvítězil fašimus. Bojů zde tolik není, ale nejsou natočený vůbec špatně. O tomhle však film tak úplně celý není. Hlavně se snaží postihnout důvody, proč došlo k nastolení Francovy diktatury a prohře republikánů. A činí tak formou jasnou, obohacující a zajímavou. Přesně definuje vnitřní problémy druhé španělské republiky, resp. jejích obyčejných lidí (výborná debata vesničanů a odboje o kolektivizaci), s nimiž máte možnost sympatizovat a cítit (v mém případě splněno), přestože jde o levicové přívržence. Příběh britského idealisty, který odjel bojovat do Španělska proti hrozbě fašismu nabízí silné momenty i věci k zamyšlení. Závěrečný retrospektivní (tj. ne ten na hřbitově) pohled na Davida je velmi smutně výmluvný a divák cítí to, co hlavní hrdina. Není to sice čistých 5* (myslím tím po stránce formy, nikoli obsahu), ale v mých očích si je Země a svoboda zaslouží. Zajímavý komentář: twinpeaks (10.08.2011)

Otřesnej film, nikoliv, že by se mnou otřásl, ale horko těžko se na to dalo koukat. Filmy o politice, kde se furt žvaní, jestli to nebo ono, jsou strašně otravný. Todle byl ten případ, nuda a pruda. Jak řek švejk, vona celá politika je pro malý děti, tendle film je akorát tak pro snoby, který rozdávaj ceny, pro normálního konzumenta a přízemního týpka jako sem já to bylo jen utrpení mladého wertra. A ještě jedna věc: byl sem na tom filmu v roce 97 v kině, to mi bylo 19, už tehdy mě to nebavilo, mohlo by se říct, že sem tomu tehdy nerozuměl, teď po x letech už tomu rozumim, ale stejně se to nezměnilo, to dokazuje, že člověk se vlastně nemění, sem stejnej jako sem byl, akorát teď už to vim a nevadí mi to. (04.11.2023)

Pekné znázornenie kľúčového dôvodu zlyhania progresívnych síl počas španielskej občianskej vojny v rokoch 1936-1939. Zjednodušene možno povedať, že za porážkou republikánov stál nasledovný bonmot: "Tam, kde sa stretnú traja anarchisti vznikne päť názorových prúdov". Zaujímavosť filmu nie je daná ani tak vtiahnutím do deja prostredníctvom vernej dobovej atmosféry (spomína to už užívateľ angerr), ako skôr rozobraním príčin neúspechu na príklade osudov anglického dobrovoľníka, ktorý sa vydal - podobne ako mnoho iných z celého sveta -podporiť jedno z najväčších dejinných vzopätí s aktívnou účasťou anarchistov. Nadšení radikáli z celého sveta, ochotní meniť svet aj v úderných rozgajdaných bojovkách bez uniforiem so zásadami samosprávneho velenia a podobnými novinkami stoja v ostrom protiklade so silnejúcimi usmerňujúcimi príkazmi od straníckych centrál, a tiež v protiklade s oficiálnymi ľavicovými jednotkami, pripomínajúcimi viac než čokoľvek iné štandardný štátny ozbrojený teror (= oficiálnu armádu). (07.03.2009)

Zřejmě nejznámější film o Španělské občanské válce a sociální revoluci v letech 1936-39. Námět minimálně v první půlce filmu tak trochu kopíruje (nevím, zda záměrně) knihu Hold Katalánsku George Orwella. Angličan David, člen Komunistické strany, se rozhodne odjet do Španělska a zapojit se do bojů proti fašistům generála Franca. V jeho příběhu se pak odvíjí takřka celá zásadní historie občanské války a sociální revoluce – počáteční výbuch svobody, osvobozování se samotného lidu, jeho uvědomování si, pod jakým otroctvím žil, boj proti fašismu a kapitalismu jak ve frontových zákopech, tak i v osvobozených vesnicích (zde diskuse vesnických rolníků o kolektivizaci - ovšem dobrovolné kolektivizaci, né te stalinistické, jak známe od nás - tato scéna se odehrávala ve skutečné vesnici a byli do ní zapojení i skuteční občané vesnice), až po znovuoživení vlády a moci, zradu revoluce, zavádění starých utlačovatelských institucí (policie, pravidelná armáda, potlačování spontánních a na svobodném rozhodování založených milic), zatýkání a vraždění samotných revolucionářů a milicionářů. Za nejzásadnější a nejemotivnější moment filmu považuji čas 1:21:48 – kdy David po získaných zkušenostech, konečném připuštění pravdy a uvědomění si faktu, že stalinisté zradili revoluci, uchopili moc do svých rukou a začali ji uplatňovat (zavedení pravidelné armády se všemi jejími negativy, obnovení policie a mocenské hierarchie, zákaz zásobování milic zbraněmi, rušení těchto milic jejich stahování z fronty a zatýkání jejich nejaktivnějších členů a členek, zákaz bojovat ženám, zatýkání anarchistů a nestalinistických marxistů z POUM) trhá svou členskou průkazku komunistické strany a vrací se na frontu ke svým – k revolucionářům a revolucionářkám: „Strana smrdí, Kit. Nikdy bych si nepomyslel, že to řeknu.“ Neméně emotivní pak je scéna odzbrojování milicionářů z POUM a zatýkání některých z nich - scéna, která jako by symbolizovala, zhušťovala v sobě a vyjadřovala celou tragédii španělské revoluce. Film dobře ukazuje španělskou realitu, realitu, kterou před námi socialističtí učitelé a učitelky zamlčovali, realitu, o níž se dokonce ani dnes pořádně nedočtete v běžně dostupných historických knihách. Skvělý film, u něhož jsem se nebránil výbuchům vzteku, dojetí, ani slzám. Není to revoluce, co požírá své děti, je to moc a autorita, proti níž revoluce bojuje, která však třímá v některých lidech, co se pak revoluci rozhodnout využít pro své cíle. Kolik revolucí to již ukázalo... Revoluci zabíjí kompromis – i o tomhle tento vynikající film je. Nelze jinak, než za pět. (13.04.2009)