Kes
Kes
Réžia:
Ken LoachKamera:
Chris MengesHudba:
John CameronHrajú:
David Bradley, Laurence Bould, Agnes Drumgoon, Frank Norton, Martin Harley, Leslie Stringer, Brian Glover, Colin Welland, Lynne Perrie, Freddie Fletcher (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Päťnásťročný Billy Casper vyrastá v neľahkých podmienkach robotníckeho prostredia. Doma sa musí podriadiť šikane staršieho brata, v škole si neveľmi rozumie s rovesníkmi. Blíži sa čas, kedy má opustiť školskú lavicu, ale stále nevie, čo si počne so svojím životom. A práve vtedy nájde jastrabie mláďa, začne sa oňho starať, cvičiť ho a pomenuje ho Kes. Pre Billyho je Kes symbolickým stelesnením túžby po slobode, ktorú jeho vlastné prostredie neustále potláča v spoločenských i medziľudských vzťahoch. Kes mu pomôže získať si rešpekt spolužiakov a podporu profesora angličtiny. Zdá sa, že konečne našiel zmysel svojej dovtedy neradostnej existenicie. Jeho šťastie však netrvá dlho, pretože za túžbu po slobode sa tvrdo platí. Adaptácia románu Barryho Hinesa patrí medzi najpôsobivejšie rané diela britského režiséra Kena Loacha. Je to nielen hlboko ľudský príbeh o priateľstve chlapca a jastraba, ale aj trpký portrét britskej spoločenskej hierarchie, ktorá nedáva veľa priestoru pre slobodu symbolizovanú dravým vtákom. Snímka bola ocenená množstvom cien, medzi inými aj Kryštálovým glóbusom na festivale v Karlových Varoch roku 1969. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (78)
Ten kluk, kterého si ve školním fotbalovém utkání nevyberou jako posledního jenom proto, že má jednoho od pohledu ještě neohrabanějšího spolužáka. Ten kluk, do kterého si každý rád kopne. Ten kluk, který se ze školy nemá kam vracet, Nic jako domov v tom obvyklém slova smyslu pro něj neexistuje. Ten kluk, který pochází z rozvrácené rodiny, má tyranského bratra, lhostejnou matku a nulové hygienické návyky. Tohle je jeho příběh a není to příběh nijak veselý. Vlastně jsem už dlouho neviděl tak depresivní film. Kes je v podstatě filmem o skomírající naději. Jediný světlý bod v životě malého pobudy Billyho má svou povahou blíže k věcem nadreálným, od země odtrženým. A jak dlouho se lze upínat ke snu? Na rozdíl od tematicky podobných filmů Do naha! a Billy Elliot je Kes oproštěn od veškerých komediálních či snad muzikálních prvků. Zůstalo holé torzo, syrové jako maso pro Billyho poštolku. Skoro všichni k sobě navzájem chovají nepřátelské city, všichni jsou však stále lidmi s pochopitelnými motivacemi. Film přináší celistvý obraz té druhé, špinavější tváře Anglie 60. let (průmyslový sever), který má nejen nadčasovým ústředním příběhem stále hodně co říct. 85% Zajímavý komentář: kleopatra ()
Film Kes nesklamal, ale naplnil moje očakávania trochu v inom smere. Rozhodne som čakal viac scén z prírody a spoločných scén s dravým vtákom. V skutočnosti je Kes sociálnou drámou z Anglicka 60-tych rokov a dravý vták je iba malým spájacím prvom, v ktorom malý chlapec našiel svoje útočisko pred mizernou situáciou v škole i rodine. Herecky dobre obsadené i zahrané, najlepšie však funguje atmosféra, ktorou si urobíte obraz o vtedajšom živote v Anglicku. 80%. ()
Obligátní pochvala na úvod: Kes (1969), jeden z deseti nejlepších britských filmů dvacátého století (zcela právem!) dle Britského filmového institutu a zde na čsfd k prosinci 2022 nejlépe hodnocený film nestora britského sociálního filmu Kena Loache, cením mimo jiné pro suverénní herecký výkon Davida Bradleyho v roli dospívajícího Billyho (blížence a soujmenovce dalšího velkého malého Billyho britského filmu – Billyho Elliota). Není to vůbec samozřejmost, že vám dítě (nic ve zlém – s přirozenými sklony k přehrávání a nedisciplinovanosti a nevyzrálým rozumem pro složitosti dospěláckého světa) zahraje tyhle těžké party spolehlivě, a když už se to povede, dotýkáte se filmového nebe, jelikož nic není tak obdivuhodné jako dítě hrající jako bůh! Jinak je pro mě Kes of course důležitým filmem pro svá bolavá témata, podána nevtíravě, bez patosu a (sebe)dojímání. A co že jsou ona témata a jaká že je podoba jejich podání? a) Dozrávání pro svět, který citlivému, vitálnímu jedinci skrze pražádnou podporu rodiny (absentující matka a sadistický starší bratr) a školy (viz níže) nenabízí budoucnost, kterou by si pro svůj zápal, pro nadšení, jež dokáže vyvinout, zasloužil (vychovat ho kupř. pro chovatelství, při troše štěstí třeba i pro veterinární lékařství), resp. tento svět tomuto jedinci nenabízí dokonce žádnou budoucnost (leda ubíjející práci v dole). Přesto však – (a)nebo možná právě – nelze tento předstupeň dospělosti brát za nešťastné období, vnímat ho apokalypticky (po jistém momentě už nezbude nic, než pohyb z práce do práce s občasnými přestávkami ke spánku a k utápěni žalu ve flašce, případně hospodské či domácí agresi), ba naopak, pro vztah k poštolce Kes se zdá, že se Billymu, onomu citlivému a energickému chlapci, podařilo najít místo, v němž se člověk plně stává člověkem, místo, skrze nějž člověk jakožto živočišná bytost nejen hovadsky přežívá, ale plně realizuje své lidství (i naprostý chudák či bezperspektivní jedinec může zakoušet všem otevřenou zázračnost – či méně religiózně – krásu stvoření/bytí). Kéž by to mohlo trvat věčně! b) Druhým tématem, které mě maximálně oslovilo je role vzdělávacích ústavů v životě lidském. Loach přichází s negativistickým pohledem (ne tak netypickému pro britský film, viz kupř. film L. Andersona If...), blížícímu se teoretickému náhledu francouzského marxisticky orientovaného filosofa Louise Althussera (Ideology and Ideological State Apparatuses). Jako by úkolem školy bylo vychovat poslušného, nemyslícího, nebouřícího se ovčana (sic!), hrdého, že svůj čas tráví v práci, která ho nebaví, pod bičem reprodukčního rozkazu přivést na svět další nešťastnou bytost, a hlavně vzorně platícího složenky a daně! Až na výjimky (Mr. Farthing) zde nenarazíte na pedagogy, které byste zajímali jakožto bytosti s individuálními vlohy a individuálními problémy, kteří by to s vámi mysleli skutečně dobře, naopak, většina z učitelů si na vás bude léčit své komplexy (tělocvikář Mr. Sugden; památná sekvence z hodiny tělesné výchovy a sprch; jak se říká – a v tomto filmu se to neoddiskutovatelně stává pravdou – kdo nic neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik) nebo vás budou předsudečně, ideologicky nenávidět (ředitel Mr. Gryce, který je schopen – v další památné scéně – SPOILER rákoskou potrestat dokonce chlapce, který mu pouze přinesl vzkaz SPOILER). Nelze se nedivit záškolákům aneb Všechno, co potřebuju znát, mě naučilo sokolnictví! [22.2.2022, 12.12.2022] () (menej) (viac)
Jeden z obrovského počtu nenápadných filmíkov, ktoré by si za svoje citlivé spracovanie zaslúžili viac pozornosti a aj napriek tomu ostávajú často nepovšimnuté a k divákovi sa dostávajú len sporadicky. Klasický sociálne zameraný film, ktorý svojou jednoduchosťou proste má svoje čaro. 80%. ()
Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (6)
- Fotka z filmu se objevila na titulce alba „The Smiths Is Dead“ (1996), na kterém známé kapely jako Placebo, Therapy? nebo Divine Comedy hrají písně z desky The Smiths „The Queen Is Dead“ (1986). (SovakSova)
- Dětští herci, kteří byli zbiti rákoskou přes ruce dostali zaplaceno 50 pencí za toto utrpení. (Kulmon)
- Oblíbený film Krzysztofa Kieslowskiho. (Kulmon)
Súvisiace novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (viac)
Reklama