Nikde v Afrike

Napriek dĺžke maximálne záživný film, ktorý by na prvý pohľad mohol vyzerať ako monotónna nuda. Tú možno zažíva manželka, avšak sledovanie jej chovania pre diváka je iste zaujímavé, rovnako ako výkony všetkých hercov. Link sa nevydáva cestou lacnej melodrámy, ale poskytuje pomerne realisticky pôsobiacu štúdiu toho, ako môže existovať rodina vytrhnutá zo svojho prirodzeného prostredia a žijúca v niečom značne netradičnom. Navyše, ak dostáva nie príliš utešujúce správy zo svojej domoviny... (28.03.2020)

Naprosto úžasný film odehrávající se na pozadí 2. světové války. Nikde v Africe je silný příběh o odchodu z vlasti a hledání nového domova, sžívání s jinou kulturou a objevování i sebe samotného. To vše nám Němci servírují v příjemném hávu s krásnou kamerou a příjemnou hudbou, vkusně dávkují úsměvné momenty s těmi smutnými a dojemnými, takže ani ty nejemotivnější scény nepůsobí lacině či prvoplánovitě. (11.02.2016)

Nečekaně - vzhledem k zemi původu - povedený film. Skvěle netočený, s inteligentním a zajímavým příběhem, velmi dobrými hereckými výkony. Tenhle filmík pohladí po duši, nejen krásnou kamerou a hudbou, ale i tím, jak předkládá význam přátelství, tolerance a spousty jiných "problémů", které nebyly jen ve 2.světové válce a přetrvívají dodnes. (13.04.2005)

Pomalu plynoucí poetický snímek, kde důležitou roli hrají záběry exotické krajiny a sama příroda. Intimní herectví zúčastněných bez velké okázalosti ukazuje příběh židovské rodiny, která se sice útěkem zachránila před genocidou, ale musí se potýkat s cizí kulturou, osamělostí, chudobou a nakonec vyrovnat i s dlouhodobým odloučením. Komorní, silná záležitost. Celkový dojem 80 %. (14.08.2006)

Já si naopak myslím, že jsem viděl v minulém roce mnohem kvalitnější evropské filmy, jež by si Oscara zasloužily mnohem víc. Během těch 140 minut se stalo takové množství věcí, že kdyby měl film klasickou hodinu a půl, možná by to bylo zajímavé. Ano, odehrává se v pěkném prostředí, herci hrají přesvědčivě (zejména jsem si oblíbil domorodého kuchaře Owuora) a hudba je asi na celém filmu to nejlepší, ale nic to nezmění na tom, že jsem s hrdiny příběh příliš neprožíval, nijak mě nezasahoval a když se hlavní mužský hrdina bál o svou rodinu, nějak mi to bylo šuma fuk. Kromě zmiňované hudby jsem si oblíbil i subzápletku Owuora-Regina, jejichž loučení byla jediná emotivní scéna z celého filmu (a že tak nějak v evropské art produkci očekávám nával emocí). Dvěma slovy řečeno - docela nuda. (28.05.2003)