Nikde v Afrike

Pomalu plynoucí poetický snímek, kde důležitou roli hrají záběry exotické krajiny a sama příroda. Intimní herectví zúčastněných bez velké okázalosti ukazuje příběh židovské rodiny, která se sice útěkem zachránila před genocidou, ale musí se potýkat s cizí kulturou, osamělostí, chudobou a nakonec vyrovnat i s dlouhodobým odloučením. Komorní, silná záležitost. Celkový dojem 80 %. (14.08.2006)

Film stejně pěkný jako jemu předcházející román. Osudy válečných vyhnanců se tak často ve filmové tvorbě neobjevují. O to s větší chutí a porozumněním se na takový snímek divák "nezkažený seriály TV Nova" podívá. Vskutku výborný náhled do několikaletého života německé židovské rodiny. A věřte nebo ne, tento příběh se skutečně odehrál, jen ta jména byla pozměněna. (22.05.2008)

Film, nad kterým jsem váhal... Ale jen z počátku, než jsem se rozhodl ho pustit. Přes mírně vlažný začátek film dostává nový rozměr, když je válka potlačena do ústraní a nám je dovoleno nahlédnout do života afičanů. Už jsem viděl několik filmů s touto pěknou tématikou, ale většina z nich mě nedokázala tak zaujmout a zároveň i poučit. Na závěr snad stačí říci: I když je svět zahalen do válečného hávu, pořád existují místa, kde se dá prožít krásný život... (03.12.2005)

Pozoruhodný, i když ne úplně dokonalý, německý film: přesvědčiví herci, krásná práce kameramana, úžasná hudba... Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec jsem se přiklonil k plnému počtu. Jelikož jsem stejně hodnotil i Lenina, nezbývá než uznat, že se německý film v posledních letech až nečekaně vzpamatoval. (01.12.2004)

Příběh židovské rodiny, která ve snaze zachránit si holý život musí v těžkém roce 1938 uniknout na poslední chvíli z nacistického německa, a hledat (snad jen dočasně) nový život v africké Keňi. Složitým vývojem zde projde - vzhledem k diametrálně odlišnému kulturnímu prostředí, spoustě času strávenému v tvrdých podmínkách na farmě a celé řadě krizových situací - nejen vztah mladého manželského páru, ale i jejich vlastní osobnosti a názory na svět každého z nich. Jen jejich dcera, jak je u malých dětí dobrým zvykem, se na nové prostředí bez větších problémů dokáže adaptovat, a příjme cizí zem i nové černé přátele, s dětskou lehkostí za své vlastní. Možná právě proto, že se jedná o evropský snímek, vyvaroval se film zbytečného přikrašlování a kýčovitosti, do které mohl velmi snadno sklouznout. Místo toho vznikl přesvědčivě autentický retropříběh, kterému lze věřit (jedná se o autobiografii), že se tehdá kdysi dávno takhle nějak opravdu mohl odehrát. (16.10.2004)