Nikde v Afrike

Já si naopak myslím, že jsem viděl v minulém roce mnohem kvalitnější evropské filmy, jež by si Oscara zasloužily mnohem víc. Během těch 140 minut se stalo takové množství věcí, že kdyby měl film klasickou hodinu a půl, možná by to bylo zajímavé. Ano, odehrává se v pěkném prostředí, herci hrají přesvědčivě (zejména jsem si oblíbil domorodého kuchaře Owuora) a hudba je asi na celém filmu to nejlepší, ale nic to nezmění na tom, že jsem s hrdiny příběh příliš neprožíval, nijak mě nezasahoval a když se hlavní mužský hrdina bál o svou rodinu, nějak mi to bylo šuma fuk. Kromě zmiňované hudby jsem si oblíbil i subzápletku Owuora-Regina, jejichž loučení byla jediná emotivní scéna z celého filmu (a že tak nějak v evropské art produkci očekávám nával emocí). Dvěma slovy řečeno - docela nuda. (28.05.2003)

.........Film o přátelství, lásce, ztracené vlasti, toleranci a usmíření. Strhující děj o záchraně židovské rodiny cestou do Afriky vypráví jejich dcera Regina. Osudy lidí zavátých daleko od domova. Zjištuji, že hodně lidí všeobecně u německých filmů hodnotí opatrně, spíše ubere. Toto se však hodně vymýká ze stereotypní filmové německé tvorby. Caroline Link má svůj osobitý šmrnc a pohled na svět, což mimochodem úspěšně předvedla už i u jejího staršího filmu Za hranicí ticha. Zdařilá kamera Gernot Roll, působivá hudba a nadčasové téma, to vše vytvořilo autentickou atmosféru válečné doby v Evropě i v Africe............. (21.11.2004)

Nemeckym autorum se opravdu podarilo natocit laskavy film plny kontrastu. Zapletka je skutecne originalni - nemecti zide prchaji pred Hitlerem a nacisty do cerne afriky, kde najdou utociste a zacnou zit novym zivotem. Hlavni predstavitele sou pomerne neznami, ovsem diky tomu se clovek soustredi na film a ne na vykony hereckych hvezd. Ja si zamiloval hlavne postavu cernoskeho sluhy Owuora, ktery se stal nedilnou soucasti zivota rodiny Redlichovych, hlavne male Reginy. Libila se mi taky hudba - podpora uvolnene atmosfery, kdy clovek sice tusi, ze tisice mil daleko se deje neco strasneho, a s nejvetsi pravdepodobnosti by to zasahlo i jeho, ale on je zde, je v bezpeci. Zabery africkeho zivota a obyvatelstva jsou mnohdy skoro dokumentarni a davaji tak moznost cloveku predstavit si jak se v Africe v te dobe zilo, i kdyz se to v soucasnosti prilis nezmenilo, byl to zivot uplne jiny nez na jaky byl Evropan zvykly. Proste prekrasny film, ktery snad kazdeho chytne za srdce no me rozhodne mile prekvapil a davam 80% (29.06.2006)

Solidní snímek se zajímavým scénářem, ale zbytečně dlouhou stopáží. Herci bez výjimky přesvědčiví. Nikdo výrazněji nevyčnívá, což je dobře. Technická stránka, ať již kamera či hudba, jsou téměř bezchybné. Přesto tu je jedna kardinální chyba. A to, že přesto co se v něm děje a o co v něm jde, mě nechal naprosto chladným. S čestnou výjimkou vydařené vedlejší linie vývoje vztahu Reginy s domorodým Owuorem. Také je škoda, že režisérka nevyužila více scén v duchu té závěrečné s banány. (28.04.2005)

Nikde (dobře) jako v Africe. Další z řady pečlivě vystavěných německých filmů, v nichž je logicky plynoucí příběh obohacen o nejednoznačné charaktery obou manželů (na pozadí přímočarého vidění jejich dcery). "Historie jednoho taláru", který v keňské buši trpělivě čeká na znovuobjevení své důstojnosti, je umocněna drobnými příběhy a historickými událostmi. Exotická krajina (která mi spíš nahání strach; podobně jako Arabům les) je zde vhodným rámcem (výprava na Svatou horu se neuskutečnila), šetří se záběry z výšky (které jsou mi protivné), takže mě organické začlenění krajiny do příběhu - nebo příběhu do ní - bylo spíš příjemné a milé. (30.12.2018)