Ráno v Benátkách
Lundi matin
Monday Morning
Réžia:
Otar IosselianiScenár:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrajú:
Mathieu Amalric, Pascal Aubier, Otar Iosseliani, Dato Tarielachvili, Jérémy Rochigneux, Jacques Bidou, Emmanuel de Chauvigny, Amiran Amiranašvili (viac)Obsahy(1)
Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.
Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
V originále se film jmenuje Pondělí ráno - přijde mi, že to má jistou důležitost. Český překlad může zavádět a zbytečně předkládat děj. Film nemá působit jako předem naplánovaná cesta s jasným cílem. Myslím, že to byl i záměr autora záměrně diváka na nic nepřipravovat. Známý herec M.Amalric ve filmu jen namluvil hlavní postavu, což taky může divákovu mysl zbytečně zavádět.(popis na CSFD) ()
Vše je krásně barevné, vyrobené do hladka a dokroužené Lubtchanskym v ranku Iosselianiho stylu; jen mi tentokrát ta galerie typů, přehlídka padesátníků poznavších pravý smysl života a s nimi i víceméně soustavné přitakání lidské rase, jejím (zlo)zvykům, stereotypům i půvabům, přišla už trochu očekávatelná. Když jsem porovnával s Podzimními zahradami, našel jsem v některých scénách (camea) tu souvislost, že se Otar prostě už chtěl jenom sám pobavit. Větší smysl to nemá. Nu což. Ale Milenci luny, mnohem nedokonalejší film, ti mě vzrušovali víc. ()
Tati featuring Antonioni (featuring Eric). Znám jednoho, který na mě hledí jak na Panenku Marii a Johanku z Arku, ale okem nepohodím a vláskem k němu nepověju. Naoko. (Občas, když kouká do piva, aby zapil žal svůj nesmírný či co, jukám na něj jak na svatého Václava.) A až sebere odvahu, tak ho odpálkuji. (Nemiluji neschopné lidi.) Má to vůbec smysl? (Budu informovat.) ()
Klid a pokoj, běh života pomalu a nevzrušeně plyne, emoce nepropukají, venkovský svět i rodinný život mají své pravidelnosti, práce zase své bezduché monotónosti.. Vydat se do světa poznat, že všude je chleba o dvou kůrkách, i když si umanutě myslíme, že jinde je kůrka lahodnější a více propečená, je tak lákavé. Pomalu přicházím na chuť filmům O. Iosselianiho – drobné radosti života převažují, alkohol je všudypřítomný, kouří se stále navzdory zákazům, jeho filmy plní zvířata, a především hrdinové přijímají život takový, jaký je. Drobná pohlazení po duši. Iosseliani má vlastní rukopis – toho si cením. ()
Francouzská vesnice nebo italské Benátky? V mnoha ohledech prašť jako uhoď. Pomalý, poklidný, laskavý, lehce úsměvný příběh jednoho muže, který si místo do továrny odskočil do Benátek a pak se ve stejném klidu vrátil na své původní místo. Změnilo se jeho dočasnou nepřítomností něco? Film, který pokládá otázky, ale je mu jedno, jestli na ně divák bude hledat odpovědi nebo se bude jen dobře bavit. ()
Galéria (12)
Fotka © Les Films du Losange
Reklama