Plačící muž

,,JE JAKO TOULAVÝ PES. JEDNOHO DNE SE SVÉMU PÁNOVI ZAKOUSNE DO KRKU."… /// Po (korejsky) úžasným úvodu přichází celkem opatrná mezihra, kde místo syrovejch citů dostávaj přednost ty lidský. Až v druhý půlce se (zase – konečně) zvýšej vobrátky a dějou se věci jako v Rambovi - tuny munice, žádnej mrtvej. Střelby hafo, taky trocha ruční práce – hezkej přesun do mrakodrapu, takže se dá (při troše dobrý vůle) voprášit vzpomínka na Honzu McLejna. Vlastně pak je to celkem dobrý, ale abych flákl 4*… k tomu mi chybí něco novýho, nějakej moment překvapení, a ne jen (silná) scéna na úvod a fajn nápad na konci. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč tvrdím, že pořádná akce má vyvolat ukecanou a ubrečenou reakci. 2.) Mám radost, když teče krev (ve filmu). 3.) Thx za titule ,,langi“. (Zvláštní dík pro ,,NewScream“. Von bude vědět!) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (20.11.2014)

Akční a technická stránka Plačícího muže je špičková, o tom žádná pře a tým, který je zodpovědný za předešlou úspěšnou pecku, Muž odnikud udržuje vysoko nastavený standard. Ale film je opravdu velmi, velmi, velmi dlouhý vzhledem k toliko elemenlní zápletce. Dong-gun Jang je v hlavní roli vynikající, ač v nekonečné akční poloze se jeho výkon roztéká mnoha směry a já jako divák ztrácím zájem. Nikdy bych nevěřil, že si v "post-mad-max-fury-road" světě budu na příliš mnoho akce stěžovat. Finále je opravdu masivně epické, přirovnal bych ho možná k prvnímu Zátahu, ale cítil jsem se na konci spíše vyčerpán než filmově uspokojen. Rozhodně bych nad Jeong-beom Leem neházel flintu do žita, je příjemným připomenutím, že korejská kinematografie stále umí syrové drama naservírovat stylově, jako tehdá během těch nejžhavějších blockbusterových sezón pár let nazpátek. 70 % (04.10.2015)

Utahaná první polovina se snaží představit jakous takous backstory, na jejíž prezentaci by stačily dvě tři věty utrousené během rychlé chůze. Snaha do filmu naroubovat emoce je přímo tragická a tragičtější jsou snad jen postavy. Ústřední trio (hrdina, hrdinka a zlý investiční manažer) je ok, ale ostatní charaktery, které se tu a tam objeví aby příběhu dodaly emoce a hloubku jsou naprosto nesmyslné. Proč to dělat jednoduše a dokonale, když to jde napůl a složitě, že? Indonéské akční hity The Raid 1&2 fungují právě díky prosté a nerušivé zápletce bez patosu. No Tears for the Dead bohužel příběhově selhává a celý film by dopadl podstatně lépe, kdyby si přestal hrát na něco co není. Škoda je to obrovská, protože druhá polovina filmu je naplněna luxusní akční podívanou. První hodina filmu byla snad uspávací naschvál, aby tento kontrast vynikl, protože přestřelky které ji vystřídají jsou na úrovni Hong Kongských špiček. Už to skoro i vypadalo nadějně, ale režisér/scénárista si neodpustil vynikající jízdu kazit občasnou snahou zabrnkat na city. To by bylo v pořádku, kdyby zápletka a postavy byly dost kvalitní na to aby diváky zainteresovaly. Chcete-li špičkovou pěti hvězdičkovou akční podívanou, zapněte film v půlce a vypněte ve výtahu, jednu scénu před koncem. (24.02.2015)

Amerika zdá se být velkým lákadlem pro korejské producenty. Po neblahé zkušenosti se "Snowpiercerem" jako by hlavní korejská produkční společnost CJ Entertainment zkusila přijít s titulem, který by mohl stejnou měrou hladce uspět doma i v zahraničí. "Plačící muž" tak obsahuje podstatnou část dialogů v angličtině, při čemž vyprávění jazykovou rovinu rozehrává tak, aby současně mohla potenciálně rezonovat s domácím publikem (angličtina jako jazyk byznysu a zlounů), korejskými expaty (motiv emigrace) i americkými diváky (mezinárodní ansámbl a prostě fakt, že k cca třetině filmu nemusí číst titulky). Scénář sice nedokáže pendlování mezi Koreou a USA zahladit natolik, aby nevyznívalo jako produkční kalkul, ale film naštěstí povětšinou odvádí pozornost k jiným přednostem. Byť půl stopáže trvá, než se vyprávění propracuje přes zdlouhavou dramatickou expozici, která nápadně připomíná úskalí přehnaně ambiciózních filmů Danteho Lama, které také ve snaze dodat akci hloubku a dramatičnost divákovi dlouze před očima mávají závoji vypjatých emocí a přešpekulovaných peripetií, které ale ve spojení s jednorozměrnými figurami prostě zůstávají jen natahovaným kýčem. Ale jakmile se hrdina přestane užírat a utrápené melodrama se překlopí v řízný akčňák, je rázem vše prominuto. Některé motivy expozice jsou dokonce dobře zužitkovány pro vsazení patosu a emocí do akce. Ale hlavní přednosti snímku prostě spočívají ve skvostně inscenovaných akčních scénách, které nejen svým dějištěm připomenou vrcholné sekvence z Tsuiho "Time and Tide" a první "Smrtonosné pasti". Jde však spíš o profesní deformaci na straně diváka, protože se nejedná o citace či doslovné inspirace; naopak v podobných prostředích rozehrává Lee a jeho tým zcela nové a neokoukané akční kejkle. Prim tentokrát hrají přestřelky okořeněné o kontaktní prvky a profesionální taktiku okoukanou od speciálních jednotek. Sice tentokrát celek nešlape tak sehraně a účelně jako v režisérově úderném druhém snímku "Muž odnikud", ale je jasné, že Korea má nyní nového machra na akci, který také evidentní snahou každým snímkem udělat krůček dál nejen profesně, ale i v rámci žánru a typu akčních sekvencí vskutku vybízí k paralele s Dantem Lamem. Uvidíme, co přinese příště, potažmo jak se na jeho slibně rozjeté kariéře podepíšou překvapivě nízké tržby (nejen v porovnání s "Mužem odnikud", který se svého času stal nejúspěšnějším filmem roku). 7/10 (07.12.2014)

Kluci a chlapi prej nepláčou, tak jsem naplno využila svých vaječníků a bulela jak kráva místo kluků a chlapů a to hned na začátku filmu. Pak ještě plus mínus uprostřed a završila jsem to vzlykotem na konci. Takže sem se srdnatě prořvala celým filmem a zas jednou si můžu pyšně říct, že skoro soukmenovci uměj ty emoční filmy beztak nejlíp. Ono zastřelit malou a navíc tuze roztomilou holčičku to nasere a když jí odprásknete nechtěně, nasere to dvojnásob a celkově to dovede zkazit úspěšnej den. Každopádně na posranýho i hajzl spadne a tak náš hlavní hero si tohle břemeno sebou táhne celej film a čím víc krve z něj vyteče, tím víc je naměkko. Nutno podotknout, že ostatní krvácej dvojnásob a narozdíl od Gona z toho naměkko nejsou, naopak jsou totálně tuhý. Z trojice profesionálních killerů, kteří jdou po tom našem, jsem samo držela pěsti Driftujícímu Královi co byl zas jednou rychlej a zběsilej a byla jsem celkem dost zvědavá, jak tu osobní rodinnou krizi s Gonem vyřešej. Jo a ještě jsem prořvala titulky, že já kráva na to koukám, když vím, že u toho budu řvát. Ale já vím proč. Protože mi bylo jasný, že to bude opět skvělej film jaký umíme jen my (praděda prý byl korejec, tak se opovažte tvrdit, že jsem jenom vietnamka z večerky, možná totiž jsem korejsko-vietnamská rákoska z večerky, heč). (28.09.2018)