Slow West

Nebýt malinko nepovedené závěrečné přestřelky, která mohla být v mnoha ohledech drsnější, osudovější a nářezovější, byla by to naprostá spokojenost. Jinak nám totiž režijní debutant (!!) Maclean servíruje až překvapivě sebejistou atmosférickou a správně pomalou jízdu, plnou drsných ksichtů a výborného Fassbendera, jenž by mohl charisma rozdávat lopatou. Škoda, že podobných westernových kousků vzniká tak málo. (10.07.2015)

Slow West bych zařadila do těch hodně zvláštně natočených westernů. Nejsem zrovna jejich fanoušek, ale tenhle jsem chtěla vidět víceméně kvůli Fassbenderovi, který mě dokáže okouzlit v každé roli. Slow West má hodně hodně jednoduchý příběh, krátká stopáž mu hodně napomáhá, protože se tam většinu času nic moc neděje. A když se děje, není to bůhvíjak převratné. Nejdůležitější je na tomto snímku jeho finálová scéna, kdy se vše rozuzlí. Naneštěstí ale ani ta finálová sekvence nemá moc velký spád ani ambice. Po celou dobu ale film doprovází hlavně výborná hudba a oku lahodící exteriéry. Když vyzdvihnu mínusové body, určitě bych zaměnila Kodiho Smithe-McPhee za někoho jiného a přidala bych trochu víc akce, protože to má opravdu takové to uspávací tempo. Jinak považuji Macleanovu druhou Fassbenderovku za průměrnou povedenou westernovou oddychovku. (17.07.2015)

Velmi zkráceně je to nejlepší film, který jsem za poslední dobu viděl. Konec hajpu. Směrem k Sundance festivalu jsem střílel víceméně naslepo s tím, že je tam Fassbender a je to western, tak snad. Vyšlo to a budu směrem na Utah mířit častěji. Možná právě tenhle bezinformační slepý přístup mi zajistil takový zážitek a na někoho s očekáváním by to nefungovalo, jenže takovou větu můžu napsat ke všemu. Tady to prostě klaplo. Nenapadlo mě hledat v indie-prvotině náznaky Coenovské a Jarmuschovské poetiky. A když jsem je tam viděl, udělalo to "hůůůůůůů" a bylo to tam. Nicméně raději kvůli kletbě očekávání píší znovu - "náznaky". Tohle není Dead Man ani True Grit. Fassbenderův lov začínajících indierežisérů (Frank, Slow West) mě nadchnul a doufám, že bude mít dlouhého trvání. Žeru ho! Lov i Fassbendera. (06.07.2015)

Ze začátku je to svým způsobem poměrně iritující. A tím nemyslím jen, že Kodi Smith-McPhee se dá na obrazovce zvládnout tak maximálně jednou ročně, ale na nervy mi lezlo hlavně to nedůvěryhodné volání pod olckůlu. Hned v první scéně s Fassbenderem se dočkáme diktátu filmového rámu (postavy vidí jen to, co divák, jakkoli by to ve skutečnosti nebylo možné), slepený záběr z detailu a velkého celku (jakkoli je film natočený na digitál, které tomu umožňují předcházet) a akčních sekvencí, poskládaných z dlouhých střihů statických záběrů. To vše v ořezu 1,66 : 1. V kombinaci s vyčištěným digitálním obrazem to působí jak totální wannabe a já tak z první třetiny filmu moc neměl kvůli skřípání zubů. V tomto případě se ale vyčkat oplatí, protože v průběhu sympaticky snesitelné stopáže nás čeká dekonstrukce jak hrdinů tak amerického západu tak nezlomné síly lásky, která zdánlivě pohání celý film. Navzdory obvyklé konstrukci, stojící na mladém uchu v neznámém světě, skrze které je nám představováno, jak to chodí, je zde ono ucho ve výsledku poměrně iniciativní, ačkoli na to logicky doplácí a nakonec zjistíme, že příběh by byl i bez něj, protože o něm není a nikdy nebyl. A být hrdinou romantického příběhu, který není o vás je fakt strašně depresivní. (27.10.2015)

Najít dnes nějaký nový, kulantní Zápaďák, jenž by nebyl až nesmiřitělně unylý, scénáristicky debilní a netáhl se jako zvracení tureckého medu, na to aby si člověk vzal pořádnou lupu. Výjimkou bohužel nejsou ani tyto trampoty vytlemeného skotského bukvičáka, jenž se sveřepě vydal skrz divoké Kolorédo, aby análně potěšil žampióna svého srdce. Cestou narazí na drsného Míšu Bednáře, najme si jej jako gardedámu, a společně se opravdu Pomalu vlečou na západ, přičemž narazí na nebývalou koncentraci esotericky žvanivých čuráků, s nimiž sáhodlouze filosoficky zapolemizují o smyslu života a vlivu západní literatury na vyhynutí domorodých kmenů, dají otrávenému divákovi sežrat kurevsky podrobnou hvězdnou mapu americké oblohy, aby se nakonec všichni vzájemně naprosto kokotsky postříleli v pičoidním finále. Prostě něco přesně pro artové ufony, jímž tolik dokonalá percepce kdejaké umorousané sračky umožňuje velkolepě se devadesát minut nudit a vstřebávat veškeré umělecké ambice díla, o nichž mnohdy netuší ani samotní tvůrci, co jen pečlivě dbali o zdravý spánek diváka, a vyvrcholit tu izmickým pozérským výronem, přechytřele popisujícím veliké a nabubřelé hovno. (07.06.2015)