Marseillská spojka

Akysi francuzsky pokus o Francuzsku spojku, akurat Dujardin na mna neposobil ako Hekmen, neviem preco. proste som mu neveril ze sa energeticky pustil do rozbijania francuzsko - italskej mafie. Dobre ze sa riesil heroin, to posobilo na mna realne, aj dialogy dobre posobili ... kulisy na urovni, skoda ze v strede sa tempo dost zvolnilo a rezisersky to bolo dost odbite, natocene akokeby bez zaujmu, Jimenezov rezisersky rukopis ma teda nijak nezaujal : 66 % (17.05.2020)

„TEN SOUDCE MĚ SERE ČÍM DÁL VÍC…“ /// Když se řekne Francouzská spojka, mnozí si představěj svéraznýho poldu Pepka v podání Gene Hackmana a při pomyšlení na remake se předem vopupínkujou. Proto je uklidním: nejnovější „La French“ nemá s touhle klasikou (a tedy ani s knihou Robina Moorea) skoro nic společnýho. Příběh je založenej na skutečnejch událostech a vodehrává se v rozmezí let 1975 – 1981 v Marseille. Úkolem soudce Pierre Michela je udělat něco s probíhající drogovou válkou. Čeká ho náročná práce, protože šéf drogového gangu, Gaëtan "Tany" Zampa, má pod palcem politiky, policii i soudy. Anglickej název („The Connection“) hezky vystihuje jednak síť distribuující heroin, a zároveň pouto, který si mezi sebou tihle dva vytvořej. Příběh se postupně soustředí jen na ně a ti ostatní jsou jen solidně zaplacený křoví. Pro našince se z historickýho hlediska nejedná o extra zajímavý osobnosti, navíc scénárista a režisér Cedric Jiménez chce nalákat na jiný věci, než jsou automobilový honičky nebo svištění kulek. Snaží se vytěžit maximum z charakteru osobností. A vrcholným dramatickým číslem má bejt jejich setkání. Svět zločinu pohledem z obou stran ukázal už NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (1995). Právě srovnání s jinejma filmama láme „La French“ vaz. Nepřináší nic novýho, nebo originálního a ještě mu schází energie, která by dokázala utáhnout takovou dýlku. Jedná se o standardní filmařinu s dobrejma hereckejma výkonama, která je možná víc zajímavá politicky, než filmově. Příběh je lehce napínavej, ale zbytečně dlouhej a doporučil bych ho všem nostalgikům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Je mi jedno, jak dlouho film trvá, hlavně když zvítězí spravedlnost! (a taky je fajn, když někdo natáhne brka. Aspoň jeden…) 3.) Thx za titule „audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (16.08.2015)

Ach, jej. Jedno z mých největších filmových zklamání za poslední dobu. Nejdřív jsem se tedy sice vylekal, když to na první pohled vypadalo jako remake mého oblíbeného Friedkinova filmu, ale pak mě uklidnilo, když jsem zjistil, že děj bude odlišný a že to v rámci osvědčeného tématu boje proti drogám v Marseille svým zasazením do půlky 70. let možná naváže tam, kde skončil Frankenheimer v druhé „Spojce“, a začal jsem být na nejnovější Francouzskou spojku docela zvědav. Když jsem teď nedávno viděl Jimenezův nejnovější film Severní Marseilles, který mě nadchl, těšil jsem pak na tento režisérův předchozí počin ještě víc. Jenže ouha! Tady nefungovalo na mě nic a zatímco ve svém nejnovějším filmu Cedric Jimenez natočil drsný akční krimi thriller ze současnosti s výborným tempem, pohltivou atmosférou i silným přesahem, tohle La French na mě působilo jako nepovedený pseudoartový pokus navázat na styl starých francouzských kriminálek. Asi první půlhodinu mě film velice chytl, jenže pak se čím dál víc rozmělňoval do snůšky dlouhých a často nezajímavých záběrů, které mi přišly spíše nudné a nezajímavé, než nějak umělecké či působivé... a jak se Jimenez chce tady strašně přiblížit Friedkinovi a napodobit jeho styl těmi dlouhými záběry s bloudícími postavy po terénu, tak bohužel to moc nefunguje, spíše to hodně bije do očí a třeba v těch scénách z disco klubu v záři blikajících světel působí až bizarně. Bohužel to celé trvá hodně nad 2 hodiny, působí strašně odtažitě a posledních 10 minut pak Jimenez sklouze k patetickému rodinnému dojáku. V tomto pojetí policejního příběhu dle skutečných událostí jsem si nenašel jedinou postavu, která by mě víc oslovila, asi se jí měl stát hlavní soudce, který v boji za spravedlnost položí i vlastní život, jenže Jean Dujardin v hlavní roli na mě působil jako nesympatický slizoun, bez kouska charismatu, a co je nejhůř, byl až nepřehledně podobný s představitelem hlavní záporní role, stejně ulízaným G. Lellouchem. Každou druhou chvíli se mi vyšetřovatel a hlavní padouch neskutečně pletli a když jsem se v ději nejen kvůli tomu začal ztrácet, asi nikoho nepřekvapí, jak mě přestaly zajímat i osudy těchto postav. [40%] (19.11.2021)

Po delší době se navázalo na konkretech založené kriminálky sedmdesátých a osmdesátých let minulého století při zachování specifik všednodenní práce kriminalistů i potřeby celosvětové práce kriminalistů všech zemí. Rekonstrukce - umělecká, ne faktografická - vypovídá mnohé o odvrácených tvářích současných všelijak různými předponami poznamenaných demokraciích svobodného světa. Ovšemže takový pohled pbčas bolí. Život hlavní postavy, zavražděné r. 1981, dnes vydá na několik málo řádek ve francouzské Wikipedii. Život nesporného hrdiny mezinárodního dosahu a významu v kategorii INTERPOL. (24.10.2021)

Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. (27.06.2015)