Marseillská spojka

Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. (27.06.2015)

Trefněji než JFL bych film na jeden řádek neshrnul: "předpisové řemeslo ve formálně precizní namachrované žánrovce klasického střihu". Film důrazem na řemeslnou kvalitou až trpí a ze svých předobrazů 70. let si kromě výpravy bere i diplomatku plnou klišé a na dnešní dobu příliš jednoduchou zápletku s absencí přesahů kamkoli jinam. Kdyby se příběh odehrával dnes, nejspíš bych rozpačitě zůstal u 3.5*. Ale pokud si Francouzskou spojku promítáte stále dokola a u desítek dalších žánrovek z té doby žasnete, že takové filmy už se dnes netočí, potom je La French důstojná pocta všem báječným sedmdesátkovým krimi thrillerům, navíc s technickým zázemím roku 2014. (12.06.2015)

Nadchnul mě nový rejžův majstrštyk Bac Nord, a tak jsem lačně sáhnul po téhle jeho o něco starší kriminálce, která slibovala (jejíž komentáře slibovaly) taktéž hutnou atmosféru a nemilosrdnou řežbu polišů a gangsterů v Marseille. Děj je zasazený do blahých sedmdesátek, kdy drogovou scénu ve městě ještě ovládají Korsičani a Taliáni, a po negrech ani Maghrebanech tu zatím není ani stopy. Ale to je asi tak jediné jeho pozitivum. Namísto strhujícího tempa rozbředlý a nezáživný ploužák, namísto akce jen policejní rutina, zákulisní pletichy a smrtelně únavné žvanění, během kterého se občas někde vystřelí z bouchačky a občas někdo někde dostane pěstí. A přihodím-li ještě skákající ruční kameru, pak se jazýček mých pomyslných vah nevychýlí ani kousek nad druhou hvězdu. (09.10.2021)

Akysi francuzsky pokus o Francuzsku spojku, akurat Dujardin na mna neposobil ako Hekmen, neviem preco. proste som mu neveril ze sa energeticky pustil do rozbijania francuzsko - italskej mafie. Dobre ze sa riesil heroin, to posobilo na mna realne, aj dialogy dobre posobili ... kulisy na urovni, skoda ze v strede sa tempo dost zvolnilo a rezisersky to bolo dost odbite, natocene akokeby bez zaujmu, Jimenezov rezisersky rukopis ma teda nijak nezaujal : 66 % (17.05.2020)

Docela příjemné překvapení, tato retro kriminálka předčila mé očekávání. Asi lze souhlasit, že zápletka není právě největší hitovka, jenže realita taková nejpíš bude, takže jsem spíše měl dojem, že to tak opravdu je a scénárista si necucá příběh z prstu. Je to takový návrat ke kořenům, a to mě fakt bavilo. (16.08.2015)