Anomalisa

Živě působící, ale vyjma protagonisty znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe. Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do koupelnového zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od hlasů všech ostatních. ___ Lisa představuje v Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí anomálii, bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael rád používá na svých přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami s falešnými úsměvy a bez vlastní jedinečnosti. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. ___ Po Kaufmanových předchozích filmech, které diváka zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale neustále znejišťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni kromě Michaela a Lisy vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sex shopu, zdá se, že jde o jedinou „bytost“, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí. ___ Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jež je nucen klást si stejné otázky jako Michael. 80% (09.09.2020)

Pozoruhodná animovaná záležitost, spíše psychologicky laděná sonda do života jako takového. Každý se tam v jisté chvíli vidíme. Poradíme druhému, ale sobě nikoliv. Nechceme být vyjímeční, ale splynout s davem, ale proč? To je právě ten půvab, ta vyjímečnost, kterou ostatní obdivují, skrytě po ní touží, ale nedokáží překročit vlastní stín. Velmi k zamyšlení nad sklenkou dobrého panáka. (27.01.2017)

Další z filmů, kde se postarší tragéd topí v depresi, protože má neoprávněný pocit, že svět a lidi kolem něj nejsou tak skvělí jako on a všechno je mu málo. Tak se pateticky ožere, najde holku, která ho (z nějakého nepochopitelného důvodu) obdivuje a má tak nízké sebevědomí, že by asi pro něj udělala první poslední - a hele, na světě je prý hned líp. Film jsem protrpěla v naději, že tohle Kaufman nemyslí vážně a na konci bude nějaký zvrat či alternace, ale tam jsem se jen dozvěděla, že přivézt z pracovní cesty dítěti hračku ze sex shopu je úplně chill. Se divím, že v depresi z toho chlapa spíš není celá jeho rodina. Zkrátka a dobře, tenhle žvást se může jít i s celým "zajímavým zpracováním" bodnout. (19.03.2016)

Kaufmanova Kým sa skončí táto noc. O samote. Bolesti. Túžbe milovať. Byť milovaný. A o všetkom medzi tým. Hľadanie toho kým sme, kým sme boli a či môžeme byť niekým iným. Kaufman nesklamal čo sa týka nápadov a umne napísaných dialógov. Hoci sa jedná o stop motion animation, postavy pôsobia uveriteľne a systematicky predávajú divákovi pocity smútku a čarosmutnej radosti a následného rozčarovania. Anomalisa je film, ktorého koncepciu ruší len jedna jediná vec - samotná scéna konferencie. Hoci chápem čo ňou chcel tvorca povedať. Bez nej by mi ale niektoré veci fungovali v rámci katarzie lepšie. Ale aj tak sa jedná o výborný a úprimný film. Fungoval by skvelo aj ako hraný film a funguje tak aj v tejto podobe. Thewlisov hlas perfektný. Mal by dabovať viac. (01.10.2020)

Film, s kterým jsem měl z počátku strašný problém - vadila mi použitá technika animace (pohyb loutek mi celou dobu přišel strašně diskontinuitní a bylo mi vyloženě fyzicky nepříjemné se na to dívat) i podivná skutečnost, že ženské postavy ve filmu mluví mužským hlasem (do chvíle, než se to ve filmu vysvětlí). Po poněkud roztahaném rozjezdu (ubytování v hotelu je podle mě zbytečně rozvleklé) mě ten film ale začal bavit a za jeho naprostý vrchol považuji sexuální scénu, která byla nečekaně super. Pak už můj zájem zase zvolna opadal a samotný závěr mě až trochu zklamal, ale celkově se mi to jinak velmi líbilo a považuji to za pozoruhodný film, který určitě stojí za vidění. Dějově mi to připomnělo třeba Kaufmanův předchozí film Synecdoche, New York, nebo můj oblíbený film Jasona Reitmana Lítám v tom, což mě jen potěšilo, protože si myslím, že podobných filmů z naší současnosti, které se zamýšlejí nad životními prioritami, není nikdy dost. Inspirativní podívaná nejen pro muže v krizi středního věku. (28.03.2016)