Fargo

Původní Ceonovskou látku jsem viděl před více než rokem a velmi jsem si ji užil i když nesdílím většinový názor, jenž vynáší počin do nebes a řadí ho do partičky nejlepších kriminálek všech dob, své kvality však vskutku má a na pěkných 8,5/10 to je. Na seriál jsem se těšil, slyšel jsem, že je ještě kvalitnější než původní snímek a ano, opravdu je. Fargo je pověstné mnoha pozitivy, jež tady i já milerád odprezentuji. Začnu například s hereckým obsazením. Tvůrci si dali záležet a vypiplali si vynikající casting plný zvučných jmen, kde každý dominoval svou určitou předností. Martin Freeman byl vždy zrozen pro vychytralé ňoumy a zde svou dominantu ukázal asi nejlépe ze svých dosavadních projektů, Colin Hanks zase vystupuje ze stínu svého otce a vykonává přinejmenším stejně dobré výkony, Alison Tolman mi byla neznámou vlaštovkou, svým známějším herckým kolegům kvalitně sekundovala. Bob Odenkirk je kvalitní jako vždy, ale nejvíce a až ďábelsky se tu vyřádil Billy Bob Thornton, při jeho pohledu taje sníh a člověku naskakuje husí kůže na potem zbrocené prdeli, což vše umocňuje jeho chladné oči a široce nepříjemný úsměv. Dalši podstatný prvek je scénář. Dlouho jsem neviděl v seriálu vše tak promyšlené a dobře napsané. Postavy, kde i přes větší počet si je v klidu všechny zapamatujete, peprné a živé dialogy a smysl pro detail, jenž se jen tak mimochodem zmíní v jedné epizodě a pak se projeví o několik epizod dál, vše v nezvykle dobře fungujícím černohumorném hávu, jenž funguje v dokonalém a neprolomitelném tandemu s dramatickým zaměřením a neuvěřitelně pod kůži zarývající se zimní atmosférou plné chladu, sněhu a náledí s perfektním tempem a frázováním děje samotného. Technicky se také dostáváme do poměrů na televizní tvorbu nezvyklých, hlavně scénická návaznost a filmová plynulost mezi nimi a snímaní kamery. A nakonec můj oblíbený hudební doprovod, jehož úvodní znělka mi vždy dokáže rozdunit hlavu a přivést stejné mrazení jak pekelný Billy. Dlouho jsem něco tak kvalitního neviděl, sněhem rudých a krví chladných 10/10. (08.02.2020)

První série Farga mě naprosto uchvátila a jen díky ní tento seriál považuji za druhý nejlepší, co jsem zatím viděl. Proto jsem se zákonitě musel pustit do pokračováním, jež se bohužel povedlo méně a to o celý stupeň. Jak je to možné? Vše pěkně popřadě. Začnu pozitivy, těch výrazně početněji. To, co vás dostane na první pohled je jistě zasazení. Zimní Minnesota zůstává, co se mění jsou. Přesouváme časem do konce 70. let a já jen z toho chrochtám blahem. Léta, jimž kralovali hard rockoví bozi, art rockoví mágové a punkoví rebelové, se neskutečně hodí a tvůrci dokázali s citem k výběru doprovodné hudby a palety barev vyloudit výrazně sympatickou retro atmosféru, jež je v posledních letech dost populární. Dále se znovu trefili do černého v castingu. Hlavního ňoumu tu po Martinu Freemanovi přebral Jesse Plemons, jemuž výrazně sekunduje Kirsten Dunst (plus se tito dva dali díky Fargu dohromady i v reálu, tudíž se i já řadím do početné skupiny lidí, jež závidí Plemonsovi to, že může čistit trubky naší milované Mary Jane Watson jak často jen chce, cywe), Patrick Wilson je taky kupodivu výrazný, jenže na mém vrcholu se tyčí nakažlivě sympatický Ted Danson, bezvýrazně odstrašující Zahn McClarnon a cynicky charimsatický Bokeem Woodbine. A třetí výrazné pozitivum je samotná řemeslná práce. Tvůrci se drželi svých brilatně zajetých postopů z minula, do nichž zakomponovali prvek půlení někdy i čtvrcení scény, jež díky bohu není Hulkovsky kýčovatý, naopak přináší mnoho nápadů, v nichž se tvůrci vyblbli například v časové návaznosti. Prvek, jež tuto sérii v mých očích dekraduje od kvalit té minulé je scénář. Ano, je stále těžce nadprůměrně kvalitní, jenže jakoby si tvůrci od minule nahnali trochu ega a tady si kvůli tomu ukousli trochu větší sousto. Téma je přeci je velkolepější, v první sérii se o organizovaný zločin spíše otírali, tady kolem něho vystavěli celou hlavní zápletku, jež sice byla kvalitní, ale dalo to více epizod, než jsem se do ní mohl pořádně ponořit. Mé slintání nad schopností představit mnoho postav, v nichž jsem se neztrácel se tady nedostavilo a já se v úvodní epizodě setkal se zbytečně moc lidmi aniž bych je nějak várazně pochopil, natož pojmenoval. Tato situace setrvávala s mou občasnou pociťovanou nudou do poloviny série, kdy se na obou frontách šláplo na plyn a já byl téměř stejně intenzivně lapen tak, jak už od začátku série první. Kvůli tomu se druhé Fargo propadlo na stále geniálních 9/10. (01.03.2020)

První série Farga mě odpálila minimálně do stratosféry, jelikož jsem nemohl uvěřit, že něco tak kvalitativně na výši existuje a proklínal jsem se za svou instantní ignoraci tohoto projektu i když jsem o něm povědomí měl. Druhá série mě trošku stáhla dolů, 70s a vše okolo bylo pěkné, příběh skvělý, jenže mně se to do noty netrefilo tolik. Nu, a nyní série tato, tedy třetí. Well, nyní jsem byl vynešen za hranice oběžné dráhy naší drahé Zeměkoule. Signifikantní Fargovská příběhová kostra setrvala, linka hodného policisty (opět pod emancipačním vedením), linka černobílá (Stussyovští) a nakonec propletení s šedou eminencí záporného charakteru. Výše kvalit všech třech zmíněných je bez debat na velmi nadřazené úrovni, já bych se s dovolením pozastavil nad vývojem narativních voleb, jež podlehly možná malému, avšak silnému progressu primárně ve stylu a vyhrávání si s vyprávěcími postupy. Epizoda třetí je nejvýraznějším příkladem. Tvůrci si dovolili na úkor osvědčenému desetidílnému formátu jednu epizodu obětovat a uvrhli Fargo do situace, v němž se ještě neukázalo. Nesledujeme hlavní ani vedlejší linku, epizoda si vybrala jednu vedlejší a z ní otevřela úplně jinou s velmi pochybnou důležitostí vůči celku jako takovému, přelet pod stíny palem Los Angeles je krok ještě riskantnější (vzhledem k tomu, jak si seriál zakládá na sněžném podkladu) a animované prostřihy tomu dodávají imaginární korunu. Tato odvážnost reflektuje snahu o větší komplikovanost, kdy se tato epizoda může zdát zbytečná, nudná a prakticky nepodstatná, jenže v hloubi duše nese velmi silnou myšlenku a takovéto filozofické úvahy jsou v této sérii velmi častým úkazem a jsou výrazným novým prvkem s potvrzením kvalit scénáře, jenž si velmi polepšil svou kadenci zvratů a jejich plánování. Audiovizuální krása ani tentokrát nezklamala i když je až velmi v pozadí, hlavně casting je velkým tahounem. Můj milovaný Ewan McGregor si tu střihl brilantní (a kritiky také zaslouženě ověnčenou různými cenami) dvojroli charakterem rozdílných dvojčat a já dostal jen potvrzení o tom, jakým vynikajícím hercem vlastně je (obě role pojal tak, že ať jsem viděl na obrazovce tu či onu postavu, tak mi vůbec nesplývala s tou druhou), jemu neméně intersantně sekundovala nádherná Mary Elizabeth Winstead (jíž podlehl i v reálném životě, čemuž se vůbec nedivím) a v roli neuvěřitelně slizkého záporáka zazářil David Thewlis, jenž se výrazně odlišuje od záporáků minulých sérií, není to násilný člověk schopný fyzického konfliktu ale byznysmen s velmi pokřiveným pohledem na svět a svou nechutností jako by zrcadlil svůj názor na společnost. Třetí série této fenomenální pecky je pro labužnické konzumenty televizní tvorby milující nejvyšší kvality jako dělaná a jen potvrzuje, jak ždímání žánru až na dřeň může vynést nektarově sladké ovoce. 9,8/10. (03.04.2020)

Po uvedení do děje minulou epizodu dochází ke klasickému zvolnění, rozložení postav do jejich příběhových oblouků s očekáváním dob budoucích. (01.03.2020)

Jak by řekl Cimrman, krok stranou a to velmi příjemný. Změna prostředí a zaměření na vedlejší linku mě velmi bavilo. Zaujetí mimo jiné přivedlo i tvůrčí nápaditosti v podobě animovaného intermezza spojeného z několika dílku, jež se následně zacyklily a nádherně spojily s hlavní epizodní zápletkou, jež přes dobře míněnou vážnost byla i roztomile komická. Chápu, proč mnoho diváků tenhle odskok nebere, mně však nadchnul a jsem za něj velmi rád, aspoň trochu rozvířil prach... tedy sníh. (05.03.2020)

Tvůrčí erupce nápadů nekončí a i zde předvádí, že mají z pohledu stylistiky stále čím překvapit. Úvod pod vedením našeho milovaného mistra Thortona zavede neskutečně hravou uměleckou volbu, jež následně působí skrz celou epizodu a vy mimo už mnohokrát zmíněné kvality dostáváte něco geniálního navíc a já teču blahem. (06.03.2020)

Příběhové oblouky se pomalu začínají protínat a sračky ze všech stran začínají padat do jednoho větráku a jediné, co mohu po půlce série říct a v čem mě ještě tato epizoda podpořila: Tohle bude průser, přátelé. Náležitá vytříbenost scénáře pokračuje a já se nemůžu dočkat toho, co bude dál. (08.03.2020)

Minule spadly sračky do větráku, nyní rychlým sešupem dopadly na zasněženou půdu z níž vyrostl jeden z nejlepších zvratů celého seriálu. Smutné, nasranost přivádějící leč dokonalé a podvraťácky Fargovské. Jdu si pustit Appassionatu na uklidnění. (09.03.2020)

Sračky pomalu tuhnou a krasojízda po jejich povrchu pokračuje. Scénář svou kvalitou pomalu eskaluje do výšin první série a já jsem napjatější a napjatější. Řemeslně mému oku lahodí více a více, například bezdiskuzní zaměření na medvídky nebo scéna na schodech s krásnou kompozicí. Návrat starého známého bylo geniálně spjato s hudbou a já tekl blahem. Miluju ten seriál! (09.03.2020)

Jsem beze slov. Naprostá a totální esence tvůrčí sebejistoty a geniality. Epizoda dělená na dvě tématicky odlišné části spjaté jedním filozoficky zaměřeným intermezzem, tak prosté, přitom tak neuvěřitelně kvalitní. Geniální s velkým G. (10.03.2020)

Scénáristický slalom a umění, kdy tvůrci nějakým geniálním způsobem narvali do této epizody tolik, co by ostatní nechali na celou sérii z důvodu, že více nápadů by prostě neměli. Můj úžas nezná mezí. (10.03.2020)

Monumentální finále, nic víc, nic míň, čistá práce ve všech ohledech, theme původního filmu je jen třešničkou. (10.03.2020)

Vynikající začátek série v němž Fargo opět demonstruje dominantu na poli současné televizní produkce. Už za dvacetiminutový úvod vyprávěný Scorseseho metodou za hudebního doprovodu atmosféricky stylizovaného Caravanu je sekvence hodná plné palby, ale způsob, jakým epizoda na tento segment navázala a úplně odlišnou technikou vyprávění pokračovala je něco skvělého a to nemluvím o typických finesách řemeslné složky formy, jichž se tu tvůrci dopouštějí. Tohle zatím vypadá na nejlepší počin roku. (28.09.2020)

Typická epizoda, v níž Fargo bere dosud perfektně rozjeté linky a začíná je proplétat do vzájemně spojeného klubka, kde všechno elegantně pasuje a buduje konflikty do dalších epizod. (12.10.2020)