Ip Man 4: The Finale

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)

Čože? Bruce Lee, Ip Man a Yuri Boyka v jednom filme? "What Is This, a Crossover Episode?" Pokračovanie podobné tomu predchádzajúcemu, možno málinko lepšie. Stále je to o bojoch a bojoch a bojoch a samozrejme tam je prepašovaná aj téma rasizmu a aké ťažké to mali čínania aj 20 rokov po vojne. Inak to ubiehalo rýchlo a bolo to vysoko pozerateľné ako tomu bolo aj pri predchádzajúcich dieloch. 7/10. (08.03.2020)

Více komerční pojetí trojky pokračuje tak trochu rovněž i ve čtvrtém díle (zejména ve vyobrazení záporných američanů-idiotů), ale když se zamyslíte nad vším v životě, co jste viděli "MADE IN CHINA", ono to tak nějak dává smysl, ta lacinost s těma promakanejma rekvizitama a technikama... i když Ip Man rozebírá ožehavější a nikdy nekončící otázky zasahující i do současnosti. Charisma Donnieho Yena nese příběh snadno kupředu a prohlubuje tak jakousi čínskou kroniku, tentokrát zasahující do imigrantské politiky, ukazuje i Bruce Leeho, Ip Manova studenta, který bojová umění zpopularizoval v tehdejší USA, ale i čínsko-americké vztahy jako takové. Odsýpá to a líbí se mi zasazení příběhu do skutečného historického kontextu. Vzpomínám si, jak jsem vyrůstal na filmech s Van Dammem, takže jestli vaše děcka inklinují k bojovým uměním, tohle je, technicky vybroušenej a dobrej flick, co jim pustit. Nic pro starší a náročnější diváky, já už si takovýhle věci dávám spíše z nostalgie k tomu, na co jsem se díval jako kluk. Ale vzhledem k tomu, že je tenhle díl posledním, Ip Mana shrnuji celkově jako zajímavý projekt, který ukazuje bojová umění na pozadí bouřlivých proměn Číny v rozmezí třicátých až šedesátých let minulého století. ___ (2008-2019); 11.01.2011 - 11.2.2020 (11.02.2020)

Předešlé díly jsem myslím neviděl, hodnocení mám pouze u dvojky (4*) a už si jí vůbec nevybavuji. Každopádně s Ip Man 4, jsem se vrátil do dětských let, kdy jsem denně čuměl na Karate Tiger 1. Parádní souboje, dobrý příběh a jako třešnička Adkins, který tu byl k nezastavení (přál jsem mu pořádnou nakládačku, hehe). Šupa film. (12.04.2020)